Existují dva typy lidí. Ti první jsou vždy špatní, i když se jim daří. A ti druzí jsou v pohodě (někdy i normální), i když je kolem nich všechno špatně. Já žiji v soukromém sektoru. Začátek května byl deštivý a před pozemkem rostla tráva – neboj, mami! Vůbec nebyl čas ji sekat. Vracel jsem se ze sabatu pozdě v noci, ještě unavený. Posledních pár víkendů pršelo jako z konve. Minulý víkend taky pršelo. Zazvonil telefon.
Otevřel jsem dveře a na prahu stál sousedův kluk. Nevím, možná šestnáctiletý, víc ne. Pozdravil mě a nabídl mi, že mi za 200 rryvnů poseká trávu u domu. Mám rohový a dlouhý pozemek. Byla to dobrá nabídka. Souhlasil jsem. Chlapík vytáhl zápisník. Zapsal si mě na 14. května. Zajímalo mě, kolik má klientů. Usmál se a řekl, že jich má dost. Nabídl mi permanentku na letní sezonu.
Říká, že to pro mě bude výhodnější. Každý cop je o 20 % levnější. Pokud si pronajmu na 4 měsíce najednou, musím sekat jednou měsíčně. No, proč ne? Podepsal jsem smlouvu na 4 měsíce najednou. Dnes je neděle večer. S výsledkem jsem spokojená. Nejenže posekal, ale také odstranil téměř všechnu trávu. Zavolal jsem mu a zeptal se, jestli mu něco dlužím za odstranění trávy. Řekl, že mu nic nedlužím.
Řekl, že trávu dá jednomu z našich sousedů, který chová slepice. Ten mu dodává čerstvě posekanou trávu a na oplátku dostává vejce a maso. V sobotu jsem si se sousedy promluvil. Ukázalo se, že dva z mých tří sousedů jsou jeho zákazníci. Dobře mu tak! Příběh vlastně není o něm samotném, ale o náladě a chuti začít. Stačí hledat možnosti. A všechno se vyřeší.
