Moje manželství s Leshou byla velká chyba. Uvědomila jsem si to dva roky po svatbě, když jsem se mu snažila v noci zavolat s dítětem v náručí. Slyšela jsem jen tóny vytáčení. Bylo to tak den za dnem. Po práci Lesha mizel s kamarády a vracel se domů opilý. Bydleli jsme s jeho rodiči. Vzala jsem si ho, ale ve skutečnosti jsem trávila celé dny s jeho matkou. Nebylo v tom moc potěšení. Nina Petrovna je klasická tchyně, která se domnívá, že její zlatý syn dostal hroznou ženu. Její výmluvy pro synovo jednání byly jednoduché:
“Je to mladý muž, musí chodit víc ven. A ty musíš být klidná a trpělivá manželka.” V určitém okamžiku mě stav domácí výzdoby omrzel a začal jsem balit, abych se vrátil k rodičům. Alexej jako obvykle nebyl doma. Zato tchyně mi stála nad hlavou a křičela: -“Tak už jdi pryč! Kdo si vlastně s Mášou myslíte, že jste? Vypadněte!” -Vůbec se nestaráte o svou vnučku?
– “Můj syn může mít takových vnuček mnohem víc!” usmála se. Abych byl upřímný, nenašel jsem v tu chvíli slova, abych jí odpověděl. Začali jsme s Mášou bydlet u mých rodičů. Můj život se zklidnil. O dva roky později vyšlo najevo, že Alexej zemřel v důsledku opilecké rvačky. Neměl jsem mu to za zlé. Dokonce mi bylo nějak líto, že prožil tak bezcílný a krátký život. O půl roku později se na prahu našich dveří objevila moje tchyně. Vůbec jsem nečekala, že ji uvidím. Požádala mě, abych ji pustila za její vnučkou. Upřímně řečeno, byla jsem na rozpacích.
