Po babiččině smrti dědeček nebyl sám sebou. Nechtěl s nikým komunikovat, nezval lidi na návštěvu, s nikým se nebavil. Vnoučata si začala dělat starosti a rozhodla se, že je čas, aby dědeček šel spát. – “Dědečku, zavři oči, máme pro tebe malé překvapení. -Ano, co to tady máte… ups, lístek do sanatoria!”
-Ano, není to jen tak ledajaké sanatorium, je to to nejlepší v okolí, chceme, abyste si dobře odpočinul. Dědečka se taková pozornost vnoučat dotkla, a tak mu nezbylo nic jiného než odejít. V sanatoriu bylo opravdu hezky, krásný výhled, výborné jídlo, léčebné masáže a odpoledne se dá relaxovat v moři.
Dědeček si našel přítele, strýčka Saška. Večer chodili na břeh a hráli dámu. Tentokrát zůstali vzhůru dlouho do noci. Pomalu kráčeli temnou ulicí, když najednou uslyšeli, jak někdo hlasitě telefonuje: -“Co brečíš, ženská? Vrátil jsem rychle peníze, nic nevím… Rozhodla ses mě podvést, říkal jsem ti, abys vrátila peníze na tohle číslo, hned!
Tyhle ženský jsou prostě nemožný stvoření, s nima se prostě nedá vyjednávat,” rozhořčil se muž. – “Bratře, prosím tě, pomoz mi, dej mi svůj telefon, potřebuju si nutně zavolat. Starý muž mu podal telefon a ten dál křičel na nějakou ženu. V noci, když už dědeček skoro spal, mu na mobil přišla textová zpráva.
– “Převedl jsem vaše peníze, zaduste se jimi. Musel jsem odpovědět, že žena převedla peníze na špatné číslo a že ten starý muž je jen náhodný kolemjdoucí a že mám peníze převést na první telefonní číslo. Žena odpověděla: -“Moc vám děkuji, v dnešní době je tak málo poctivých lidí. Určitě jste také v sanatoriu, sejdeme se na snídani.
Dědeček se do toho nejdřív nechtěl pouštět, ale nakonec souhlasil. A u snídaně se seznámil s Lidií, krásnou ženou, stejně starou jako dědeček. Celý den si povídali a zjistili, že bydlí ve stejném městě. Když se vrátili z dovolené, pokračovali ve vzájemných schůzkách. Dědeček rozkvetl v muže, stal se stejně veselým a čilým, jako byl celý život.
