Mám jediného syna Maksyma. Skoro jsem pro něj žil. Když Maxim nastoupil na univerzitu, odjel jsem na několik let do Ameriky. Myslela jsem, že budu trochu pracovat, vydělám si nějaké peníze, a snila jsem o tom, že Maximovi koupím pěkné auto a byt. Všechno šlo dobře, Maxim studoval a já pracovala. Každý den jsme si telefonovali. A pak mi jednoho dne v rozhovoru Maksym řekl, že se chce oženit. Neměla jsem z té zprávy velkou radost, protože si myslím, že ve dvaadvaceti letech je na svatbu příliš brzy. Ale to nebylo to nejhorší. Syn mi řekl, že jeho vyvolená je o sedm let starší než on a má dítě. Okamžitě jsem řekla, že jsem proti. Ale Maksym mi řekl, že už je dospělý a může sám dělat zásadní rozhodnutí: “Co můžeš dělat sám? Ještě sis nevydělal ani hřivnu, ještě jsi domů nepřinesl ani halíř!
Mám jediného syna Maksyma. Skoro jsem pro něj žil. Když Maxim nastoupil na univerzitu, odjel jsem na několik let do Ameriky. Myslela jsem, že budu trochu pracovat, vydělám si nějaké peníze, a snila jsem o tom, že Maximovi koupím pěkné auto a byt. Všechno šlo dobře, Maxim studoval a já pracovala. Každý den jsme si telefonovali. A pak mi jednoho dne v rozhovoru Maksym řekl, že se chce oženit. Neměla jsem z té zprávy velkou radost, protože si myslím, že ve dvaadvaceti letech je na svatbu příliš brzy. Ale to nebylo to nejhorší. Syn mi řekl, že jeho vyvolená je o sedm let starší než on a má dítě. Okamžitě jsem řekla, že jsem proti. Ale Maksym mi řekl, že už je dospělý a může sám dělat zásadní rozhodnutí: “Co můžeš dělat sám? Ještě sis nevydělal ani hřivnu, ještě jsi domů nepřinesl ani halíř!
– Kdybyste měli dceru, dali byste jí tuto radu? Víš, mami, v civilních manželstvích jsou muži, kteří nechtějí převzít odpovědnost… – Je to pohodlné: když se ti to nelíbí, sbalíš se a odejdeš. A tak – rozvod, soudní spory, dělení majetku… Nemyslela jsem si, že budeš ke všemu přistupovat takhle… Vždycky jsme byli přátelé. A nebyla jsi to ty, kdo mi řekl, že muž má být zodpovědný nejen za sebe, ale i za svou ženu?” – Víš, o čem jsem celé ty roky snila, když jsi opustila svého muže? Že potkáš starostlivého muže, který vyřeší všechny tvé problémy. Nebo se o ně s tebou alespoň podělit, když jsem byla dítě. – Ale nestalo se to. A ty jsi musela odejít do cizí země, abys zajistila naši budoucnost. Jsem ti za to všechno velmi vděčná. Bez rozmýšlení jsem si sbalila kufry a odletěla domů, abych zachránila svého syna. Tato snacha se ke mně zjevně nehodila.
Když jsem přijel, nechápal jsem, co s ním mám dělat. Radil jsem se s přáteli a jejich názory na věc se lišily. Maria s nimi soucítila a nabídla jim, že si s tou Natálií promluví, jako žena se ženou. S Annou bylo všechno složitější: chodila s mužem o pět let mladším. Když jsem na nic nepřišla, rozhodla jsem se poslechnout Mariinu radu a jít “na návštěvu”. Sebrala jsem odvahu a šla na kontrolu: – Ahoj, Natalie! Jsem Maximova máma. – Dobrý den, rozumím. Pojďte dál. Na chodbu vběhl chlapec. Blonďaté vlasy a hnědé oči s rošťáckými jiskřičkami, otevřený, upřímný úsměv… Jak moc se podobal Maksymovi v dětství! – Ahoj! Jak se jmenuješ? – Ahoj! Já jsem Artem. Kluk se na mě se zájmem podíval.
Podal jsem mu auto. “O takovém jsem snil už dlouho! Jak jsi to uhodl? Jsi přece kouzelník, ne? Máma říkala, že jsou drahá! Mami, podívej, dveře se otevírají, kapota a kufr! Víš, jak jsem strávil následující dvě hodiny? Plazením se po podlaze s Artemem a hraním si s autíčky. A pak jsme s nimi jezdili po pohovce a sledovali, jak se otáčejí kola. Byl jsem zamilovaný! Úplně a neodvolatelně. Artem se navždy zmocnil mého srdce. A já cítila, že je to vzájemné. Vedle Artema mi připadalo, že jsem stejně mladá jako jeho máma Natálie.
A ona je opravdu krásná… A velmi milá a inteligentní dívka. Je těžké nazvat tohle křehké stvoření ženou. Strašně jsem se styděl, že jsem k té mladé ženě přišel s nároky. A s úmyslem pohádat se s jejím synem. “Tak, teď jsme se poznali,” řekl jsem a rozloučil se. Všechny fráze, které jsem si předem připravil, se rozplynuly. “Přijdete k nám ještě někdy? Přijď, jsi krásná! Ještě jsem ti neukázala všechny své hračky!” “Samozřejmě, že přijdu. A ty i tvoje maminka jste u mě vítány. Určitě přijďte! Brzy se mi narodí vnučka. Artěm se moc bojí, že Maximova maminka a tatínek teď budou mít jeho sestru raději než jeho. “Babičko, ty mě budeš mít moc ráda, já to vím!” řekl mi Artěm. Ta slova mě velmi zahřála. Jsem ráda, že jsem neudělala chybu a nezničila synovi život. Pro štěstí v rodinném životě není důležitý ani věk, ani postavení, a já jsem nesmírně šťastná, že jsou mé děti šťastné.
