Stas měl oblíbenou zábavu: vždycky když pršelo, šel ven běhat a skákat do kaluží. Dělal to i teď. Lena sledovala Stase. Byla ochotná pro chlapce udělat cokoli, jen když se bude usmívat. Koneckonců Lena nedávno vyhodila manžela, který ji i dvouletého Stasika týral.
Pořád pil, nikdy nepracoval, domů nepřinesl ani korunu a často vztáhl ruku na svou ženu a syna. Olena se snažila svého muže v nouzi podpořit, ale brzy si uvědomila, že jeho přátelé a pití jsou pro něj důležitější. Olena prodávala květiny na trhu, když ji jednoho dne oslovila cizí žena. -“Dobrý den. Máte v sobotu čas? -Ano. Známe se? -Ne. -Co se děje? -Můj syn má tuto sobotu svatbu. Jeho snoubenka ho před třemi dny opustila, a to je taková ostuda pro celou vesnici…
Takže nevěstu stejně nikdo neviděl: můžeš v téhle roli pár hodin zůstat? Olena nevěděla, co má říct, ale pohled na tu ženu ji bolel. Bylo zřejmé, že trpí, a její syn nejspíš trpěl také. -Souhlasím. -Můj drahý, děkuji.
Nepřišel jsem za tebou jen tak. Pozoruji vás a vašeho syna už více než týden. Vím, že jsi sám, protože tě nikdo nepotkává. Už sis šla pro šaty? Svatba se ukázala jako neuvěřitelně zábavná. Nevěsta a ženich seděli u stolu, povídali si a zjišťovali o sobě různé podrobnosti. Bylo jim jasné, že hostitel může klást záludné otázky. Naproti nim seděl Stas, který ještě nikdy neviděl svou matku tak šťastnou. Všechno šlo jako po másle. Hosté odjeli domů bez jediného náznaku.
Na konci večera přistoupila k ženichovi Olenina matka. – “Moc ti děkuji, Olino, moc ti děkuji. Právě jsi nám pomohla. Můžeš se rozvést, kdykoli budeš chtít. Zítra ráno vás můj manžel odveze se Stasikem do města. -Jaké město, jaký cíl, mami? O tři měsíce později se celá komunita dozvěděla, že manželé čekají dítě.
