Jmenuji se Tatiana. Pracuji jako porodní asistentka v porodnici. S manželem jsme manželé již 8 let. Oba jsme dlouho snili o dítěti, ale nedařilo se nám počít. Samozřejmě jsme byli vyšetřeni a podstoupili mnoho testů. Zdá se, že jsme oba zdraví, ale proč nemohu otěhotnět, zůstává záhadou. Každý měsíc čekám na zázrak a jsem tak ráda za odklady. Pak se ale ukáže, že jsem se radovala předčasně. Takhle si žijeme. Každý den pomáhám malým dětem na svět, ale sama se matkou stát nemohu. Je to tak smutné. Matka mi dokonce radí, abych Olega opustila a našla si jiného muže. Máma je z nějakého důvodu přesvědčená, že za to, že nemáme děti, může můj muž. Ale já svého muže miluji a už jsem začala uvažovat o adopci dítěte z dětského domova.
Jednoho dne jsem šla domů a u stanice metra ke mně přistoupil chlapec. Byl takový malý a hubený, ale měl na sobě čisté oblečení. Požádal mě o peníze, aby si mohl koupit chleba. Když jsem se zeptal, co se stalo, chlapec řekl, že jeho otec je velmi nemocný a nemá peníze ani na chleba. Chlapec žil jen se svým otcem. Jeho matka zemřela při porodu. Dal jsem mu peníze, chlapec mi poděkoval a utíkal do obchodu. po chvíli vyšel z obchodu a opatrně si k hrudi tiskl bochník chleba. Byl jsem rád, že jsem pomohl lidem v nouzi, a šel jsem domů. Brzy poté jsme s kolegyní Irinou byly požádány, abychom se vydaly do sousedního města. Měl tam přijet známý porodník-gynekolog. Měl přednést sérii přednášek a navštívit ženu, která měla porodit trojčata.
S Irinou jsme se sešly a šly na tento seminář. Profesor Kilina se opravdu ukázal jako skutečný profesionál. Právě šikovně odrodil děti od matky a brzy jsme měli možnost obdivovat tři silné novorozence. Upřímně jsem mladé mamince blahopřál k narození tak nádherných dětí. A pak jsem uslyšel děsivě známý hlas. Byl to hlas mého manžela. Podal profesorovi ruku a řekl: “Jsem tak rád, že jsem otcem! Jsem tak šťastný! Moc vám děkuji! Vyšla jsem z kanceláře, podívala se mu zpříma do očí a řekla svému muži Olegovi: “Co tady děláš? Ty jsi otec těch tří dětí?
Musela jsem si sednout na židli, abych z té novinky neupadla. Oleg ke mně přistoupil a řekl: “Je mi to moc líto a musíš to pochopit. Tak moc jsem chtěl děti. Ale s tebou to nevyšlo. A pak jsem potkal Nasťu. Ona otěhotněla. Nedovolil jsem jí jít na potrat. Ukázalo se, že za to, že nemáme děti, můžeš ty. Rozplakala jsem se a odešla. Když jsme se vrátili domů, okamžitě jsem podal žádost o rozvod. Nezačal jsem házet záchvaty vzteku. Proč? Nakonec by to nic nezměnilo. O týden později jsem toho samého chlapce viděla u metra. Znovu si řekl o peníze. – “Copak se tvůj otec nelepší? Máš hlad?” – “Dobré ráno. Táta je pořád nemocný. – Jmenuji se Taťána. Jak se jmenuješ ty? – Saša. Můj táta pracuje na stavbě. Při práci upadl a teď ho moc bolí záda. Nemůže pracovat a my teď nemáme peníze na jídlo.
Bylo mi toho chlapce a jeho otce moc líto. – Pojďme k vám domů. Možná bych mohl tvému otci nějak pomoci. Když jsem přišel do bytu, kde Saša žil se svým otcem, byl jsem mile překvapen: byt byl všude dokonale čistý. Na pohovce ležel nějaký muž. Když jsem přišla blíž, překvapením jsem prostě oněměla: “Lešo? Jsi to opravdu ty? Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. “Leša byl můj přítel, když jsem studovala na institutu. Ale pak mi ho moje nejlepší kamarádka Elena přebrala. Leša a Elena se vzali. Leša byl také velmi překvapený, když mě uviděl: “Táňo? Omlouvám se za všechno, co jsem před mnoha lety udělala. Způsobila jsem ti tolik bolesti.” – To je v pořádku.
Je to minulost a nemůžeme to změnit. Podívám se, co máš se zády. To zranění bylo opravdu vážné. Lesha musel podstoupit operaci. Operace byla úspěšná a Lesha se uzdravuje. Lesha a já jsme se vrátili ke svým starým citům. Vzali jsme se. A po šesti měsících se stal zázrak: otěhotněla jsem. o dva měsíce později jsem zjistila, že Nasťa opustila Olega a on teď vychovává tři děti sám. Dokonce se mě snažil získat zpět, ale nepodařilo se mu to. Svého Alexeje miluji a jsem šťastná, že se připravuji na mateřství.
