Když mi bylo 12 let, babičku propustili z vězení. Faktem je, že zabila mého dědečka. Hodně pil a týral ji. Jednoho večera to babička nevydržela a dědečka něčím těžkým uhodila. U soudu toho nelitovala, naopak, byla šťastná, že se zbavila tak hrozného člověka. První, co babička udělala, bylo, že mě odvedla pryč a sehnala pro mě všechny dokumenty.
A pak vyhodila mou matku a jejího manžela z bytu. K matce jsem nic necítila. Ale k babičce jsem velmi přilnula. Všechno mě naučila a měla mě moc ráda. Babička pro mě dělala všechno. Díky ní jsem mohla dobře dokončit školu a jít na univerzitu, kterou financoval stát. A když jsem začala pracovat, dávala jsem babičce celý svůj plat.
Abych byl upřímný, na internetu jsem se cítil mnohem klidnější než doma. Moje matka měla nového přítele, který nehodlal vychovávat “spratka”, jako jsem já. Řekl mi to na rovinu. Kvůli němu mě máma předala internetu. Jednou za rok mě na pár týdnů odvedla pryč a pak mě zase vrátila. Ale když jsem byl doma, pořád mě ten chlap mlátil, dokázal mě zmlátit jen tak tak. Máma mlčela.
Když mi bylo 12 let, babičku propustili z vězení. Faktem je, že mého dědečka zabila sama. Hodně pil a bil ji. Jednoho večera to babička nevydržela a dědečka něčím těžkým uhodila. U soudu neprojevila žádnou lítost, naopak, byla šťastná, že se zbavila tak hrozného člověka.
Nejdřív si babička vzala mě a sehnala mi všechny dokumenty. A pak vyhodila mou matku a jejího manžela z bytu. Dokonce si vzpomínám na její slova: “Vypadni a už se sem nevracej. Pamatuj si, že nemám co ztratit”. Matka ji poslechla a okamžitě zmizela. Ale mně to bylo jedno. K matce jsem nic necítila. Místo toho jsem velmi přilnula k babičce. Všechno mě naučila a měla mě moc ráda.
Babička pro mě dělala všechno. Díky ní se mi podařilo dobře dokončit školu a jít na státem financovanou univerzitu. A když jsem začala pracovat, dávala jsem babičce celý svůj plat. Chtěla jsem, aby nic nepotřebovala, abych se jí nějak odměnila svým vděkem za všechno. Ale pak babička zemřela.
Bylo to velmi obtížné. Před smrtí mi odkázala svůj byt. Po pohřbu jsem asi měsíc nevycházel z domu. Snažil jsem se vyrovnat s tím, co se stalo. Ale musela jsem žít dál, už kvůli její blahé památce. A pak se najednou objevila moje matka. Za ta léta, co jsem žila s babičkou, mi matka nikdy nezavolala ani mě neviděla. Dokonce jsem zapomněla, jak vypadala.
A pak se objevila, ale bez manžela. Dalo se čekat, že ji opustil. Matka se dožadovala svého podílu na bytě, ale já jsem převzala babiččinu povahu a uměla jsem se bránit. Matku jsem prostě vyhodila, bez stínu lítosti. Přála jsem si, aby si našla muže, kvůli kterému by mohla znovu opustit své dítě.
