“V našem manželství se to už dlouho hroutilo. Takže když mi manžel oznámil, že odchází k jiné ženě, byla jsem zdrcená, ale vůbec mě to nepřekvapilo. Teprve po jeho odchodu se stalo něco, co mě zlomilo ještě víc.”
Ten druhý
Maciek mi po 6 letech manželství řekl, že má jinou ženu.Podívej, už ti nechci lhát. Už rok se s někým vídám. Opravdu na mě tlačí, abych se k ní nastěhoval a začal s ní nový život. Je mi líto, že nám to nevyšlo, ale myslím, že i ty sám cítíš, že něco skončilo.
– Řekl.Nejprve mi to vyrazilo dech. Do očí mi vhrkly slzy. Samozřejmě jsem už dlouho věděla, že někoho má. Člověk prostě takové věci cítí. Už nejméně pár měsíců jsme se neustále hádali, vyčítali jsme si všechno od takových maličkostí, jako že někdo nechal talíře ve dřezu, až po vytahování těžších děl. Ale oba jsme věděli, co za těmi hádkami ve skutečnosti stojí.
Oba jsme se opravdu chtěli stát rodiči.
Začali jsme se o to snažit hned po svatbě. Zpočátku to nevyšlo, ale nadšení nás neopustilo. Po roce neúspěšných pokusů jsme šli na testy. Lékaři nemohli najít důvod, proč se nemůžeme stát rodiči. Začaly cesty od jednoho lékaře k druhému, následovaly chladné výpočty, kdy a jak se musíme pokusit. Oba jsme byli z celé situace vystresovaní. Maciek už byl unavený z mých neustálých stížností, že není u toho, když je nejlepší čas na styk. Já jsem zase cítila, že mi čas protéká mezi prsty a že moje šance stát se maminkou jsou čím dál menší. Celá situace se těžce podepsala na našem vztahu.
Časem jsme se jeden druhému odcizili. Zaprvé jsme přestali jezdit na společné dovolené – nemělo to smysl, protože jsme se stejně pořád hádali a na dovolené není moc možností, jak se od sebe odpoutat.Pak se Maciek začal vracet z práce stále později. Chodil ven i o víkendech. Dokonce jsem se ho přestala ptát, kam a proč chodí ven. Pak jsme měli to, čemu říkám „klidné dny“. Úplně jsem se vzdala naděje, že se někdy stanu matkou. Náš manželský život se stal minulostí.
Takže když mi Maciek oznámil, že odchází za jinou ženou, vůbec mě to nepřekvapilo. Naše manželství bylo už dlouho v troskách. Jedno však zůstalo – navzdory všemu jsem ho stále milovala.
Dohodli jsme se, že pro náš oboustranný prospěch ho sbalím a on si o víkendu vyzvedne své věci, aby se mi se svým krutým vyznáním necoural pod nohama. To bylo naposledy, co jsem se o něj snažila bojovat. Oblékla jsem se jako strážce Božího těla a fungovalo to! Macek se na mě vrhl s touhou. Bohužel si potom vzal své věci a odešel. Myslel jsem si, že ho takhle zastavím, ale nepovedlo se. Málem jsem si vyplakala oči.
Nečekané zprávy
Uplynulo několik týdnů. Smířil jsem se s myšlenkou, že s největší pravděpodobností zůstanu do konce života sám. Bylo mi zle při pomyšlení, že si teď budu muset někoho hledat, po tom všem, čím jsem si prošla. Šla jsem za právníkem, který se specializuje na rozvody. Maciek souhlasil, že veškerou vinu za rozchod vezme na sebe. Něco mi však na klidu nepřidalo. Cítila jsem se hůř, ale přičítala jsem to stresu. Také jsem neměla menstruaci. Zavolala jsem svému gynekologovi a objednala se k němu.Určitě je to z nervů, v poslední době jsem měla hodně stresu, ale chci se ujistit, že je mé zdraví v pořádku.
– Řekla jsem to doktorovi.
Vyšetřil mě, trvalo mu to déle než obvykle, donutil mě sednout si a řekl:
Paní Moniko, jste těhotná.
Jak to myslíte, že jsem těhotná? Jaký je to zázrak? Nemohla jsem tomu uvěřit. Po tvářích mi stékaly slzy štěstí a šoku.
Jakmile jsem vyšla z kanceláře, napsala jsem Maceškovi.
Dnes se musíme sejít. Chtěla jsem ti předat důležitou zprávu od právníka.
– Napsala jsem to tak, aby neuhodl, o co jde.
Když dorazil, předala jsem mu obálku s výsledky vyšetření. Čelist mu spadla na zem.
Ale jak to myslíš, že to asi není moje? Jak jste na to přišel? Vždyť jsem si teprve začal zařizovat život s Martou!
– řekl Maciek.
Takovou odpověď jsem nečekal. Vstal jsem od stolu a odešel. Od té doby se mi Maciek neozval. Nevím, co mám dělat. Pokračovat v boji o něj, nebo to vzdát a soustředit se na dítě.
