Můj syn se nedávno oženil. Samozřejmě si předtím několikrát přivedl na schůzku svou přítelkyni, která se nám moc líbila. Slušná, skromná dívka, krásná a chytrá. Měli jsme ze syna radost a připravovali jsme se na jejich oslavu. Na svatbu si snacha upravila vlasy tak, aby jí byly dobře vidět uši. Vypadala krásně a já jsem si na ní ničeho zvláštního nevšimla. Ale v jednu chvíli jsem si všiml znaménka na jejím pravém uchu.
Bylo úplně stejné jako u mé ztracené dcery. Zděsila jsem se a rozhodla se ověřit si své domněnky – Miláčku, omlouvám se za upřímnou otázku, ale nebyla jsi náhodou adoptovaná?- Ne, proč ne. Dívka se zvedla a šla tančit. Její matka, která seděla vedle ní, zaslechla náš rozhovor a souhlasně přikývla. Už nebylo třeba nic skrývat. Její rodiče se přiznali, že ji adoptovali, když byla ještě velmi malá.
Jednoho dne totiž cestovali a všimli si, že holčička nehybně sedí a pláče na jedné z krajnic. Pak se bez váhání rozhodli, že se jí ujmou. Sami se o těhotenství pokoušeli 15 let, ale nic z toho nebylo. A tak, aby přehlušili svou bolest, rozhodli se to udělat a nikomu nic neřekli.V tomtéž roce jsem přišla o dceru. Šli jsme na trh a já se na chvíli otočil.
V metropoli s tolika lidmi byla dívka jako zrnko písku v moři. Hledal jsem ji velmi dlouho, ale po stovce neúspěšných pokusů mě naděje opustila. A teď se s ní můj syn oženil. S mým vlastním, tolik vytouženým dítětem. Představ si to!
Vybral si ji z deseti milionů lidí, a pak se všechno zdálo hrozné. Dívčini rodiče si dělali starosti a litovali, že novomanželé nebudou moci vytvořit šťastnou rodinu. Ale já jsem je uklidnil. Po ztrátě dcery jsem chtěla nějak uklidnit svou duši a udělat svět lepším. Šel jsem do sirotčince a vzal si odtamtud chlapce. Upřímně řečeno, vybral si mě mezi ostatními kandidáty.
Tak jsme si trochu vylepšili život.Během jednoho večera tak byla odhalena dvě tajemství žen, které velmi milovaly své děti.
Když hosté příběh vyslechli, dlouho o něm diskutovali. Nakonec se stal skutečný zázrak! Co myslíte, byla to náhoda, nebo osud?