Naše dcera si vzala muže z chudé rodiny, ale byl chytrý a perspektivní. Takže jsme do jejich vztahu nezasahovali. Nakonec to bylo její rozhodnutí. Rodina našeho zetě naši dceru také přijala. Ale problémy začaly, když zjistili, že jsme dceři dali byt. Nechtěli, aby putovala z jednoho pronajatého bytu do druhého. Všichni měli z daru radost, ale tchyně mé dcery z něj byla přímo nadšená.
Dcera žertovala, že tchyně je pořád u ní a nemůže si ani pozvat kamarádky. A nedávno udělala mé dceři absurdní nabídku k sňatku. Tchyně jí navrhla, aby se s rodinou nastěhovala do tohoto bytu, aby se ona mohla ze svého odstěhovat, prodat ho a za vydělané peníze jim koupit větší b
yt. A byt by byl společný, nejen dceřin, protože podle jejího názoru by rodina měla mít všechno společné.
Mírně řečeno, moje přítelkyně byla v šoku, když to slyšela. Velmi zdvořile a uctivě však řekla, že to neudělá. A pak se začal dít průser. Tchyně dál trvala na svém. Každý den volala mé dceři a žádala ji, aby si svůj návrh dobře rozmyslela. A pak si uvědomila, že ty žádosti jsou zbytečné, a začala ji terorizovat.
Vyhrožovala mé dceři, aby synovi řekla, jak je chamtivá a jak si neváží jeho rodiny. Obvinila ji, že svého manžela vůbec nemiluje, když se takhle chová. Do poslední chvíle jsme nechtěli zasahovat, mysleli jsme si, že bude křičet a hádat se a uklidní se.
Ale když nám dcera začala pravidelně volat se slzami v očích, naše trpělivost praskla. Manžel jí velmi srozumitelně vysvětlil, že pokud se takhle bude chovat i nadále, nebude už moci chodit obdivovat tento krásný byt, protože jí ho vezme zpět. Zdá se, že se situace zlepšila, ale upřímně řečeno, té ženě už nevěřím a nic od ní neočekávám.
