Když jsem studoval na institutu, pozval mě jeden můj kamarád na svatbu. Nejdřív jsem nechtěla jít, protože jsem musela jet do jiného města, ale ona trvala na svém a já souhlasila. Jak se později ukázalo, nebylo to marné – v té době jsem studovala na institutu v jiném městě, takže jsem neměla možnost poznat ženichovy přátele. On byl na svatbě za svědka a já jen za družičku. Nejdřív jsem mu nevěnovala moc pozornosti, a pak jsme na sebe nějak při účasti na soutěži narazili.
Tak začala naše komunikace. Na svatbě jsme se smáli a bavili. Na konci večera jsme šli všichni do nočního klubu. Nepamatuji si přesně, co se stalo, ale ráno jsem se probudila v jeho bytě. Někdo by mohl říct, že jsem byla lehkovážná, ale on si to nemyslel. Nabídl mi kávu, posnídali jsme a odvezl mě domů. Dohodli jsme se, že se sejdeme za tři hodiny.
Po stanoveném čase jsem už byla v domě, kde jsme slavili druhý den svatby. Čekal tam na mě. Přistoupil ke mně a choval se, jako bychom se potkali a neznali se teprve deset hodin. Ten den jsme se hodně bavili, smáli jsme se.
Na konci večera jsme se rozhodli, že se spolu půjdeme trochu projít, a pomalu jsme odcházeli. Šli jsme na pláž. Venku bylo letní počasí, takže voda v řece byla teplá. Rozhodli jsme se, že si trochu zaplaveme, a pak jsme si sedli na břeh řeky.
Začali jsme spolu chodit a stalo se, že o měsíc později jsem zjistila, že čekám dítě. Samozřejmě jsem byla zoufalá, bylo mi teprve devatenáct, ještě jsem studovala a otce dítěte jsem moc neznala. Když jsem mu o tom řekla, řekl, že se vezmeme. Měla jsem pochybnosti, jestli to mám zapotřebí, a on také. Ale kvůli dítěti jsme se vzali.
Neměli jsme svatbu jako takovou, shromáždili jsme blízké příbuzné a přátele a uspořádali rodinnou oslavu. Nejvíc peněz mi dala tchyně. Manželův otec slíbil, že pomůže, jak bude moci. Měla jsem velké štěstí na manželovu rodinu. Přijali mě jako dceru. Pět měsíců po svatbě se nám narodila dcera. Byli jsme velmi šťastní.
Překvapivě jsme spolu žili, nehádali jsme se, mám ho moc ráda, on mě také. Teď je mezi námi všechno v pořádku. Žijeme odděleně od mých rodičů, já studuji na částečný úvazek a v naší rodině panuje klidná atmosféra. Teď budu zase máma.
Když se to manžel dozvěděl, byl šťastný a neskrýval radost. Chtěla bych vzkázat těm párům, které spolu už nějakou dobu chodí a jsou ve stejné situaci, ať se ničeho nebojí. Až se miminko narodí, všechny pochybnosti a problémy zmizí a ten zázrak vás jen sblíží.
