Říci, že jsem v šoku, je slabé slovo… Dnes jsem jel autobusem do Rivne a řidič tohoto autobusu na mě udělal velký dojem… Uctivý pozdrav, každé poděkování se setkalo se zdvořilou odpovědí a způsob, jakým autobus jel, můj údiv byl nepopsatelný….
Na zastávce vystupují dvě děti, chlapec jde zaplatit jízdné a ptá se řidiče, kolik je mu let. 9 odpověděl… A střediska?… 15 odpověděl chlapec… A řidič řekl: “To je jeden bílý.” Byl jsem mile překvapen….
Když jsme jeli, řidič kamionu nám zastavil autobus, že se něco rozbilo a musíme to opravit, zeptal se, kolik. Řidič řekl: “Prosím…”
Na další zastávce nastoupí těhotná žena a dává mi peníze na jízdné, řidič je nepřijme, říká: “Pojďte se posadit, budete potřebovat peníze na doklady.” Jedu v příjemném šoku….
Pak zastavíme dacanovi, ten položí peníze a vystoupí z autobusu, a co myslíte… Bohdan na muže zavolá a peníze mu vrátí. Jsem ohromená, chci ti jen říct, že ti moc děkuji za to, že jsi, a přála bych si, abychom měli na Ukrajině víc takových lidí. Kéž Bůh vždy ochraňuje tebe i tvé rodiny…..
