V mém životě se stalo, že jsem se stala tchyní, protože se můj syn oženil, a teď mám také snachu. Než se můj syn oženil, často jsem od svých přátel slýchala stížnosti na snachy, ať už drobné, nebo vážné, a snažila jsem se zaujmout neutrální přístup: naslouchala jsem a mlčela.
Zdálo se mi, že je to jejich vina, že nemají dobré vztahy s manželkami svých synů. Ale teď, když jsem se sama stala tchyní a čelila stejné situaci, se můj přístup k této otázce, upřímně řečeno, zcela změnil.
Jde o to, že bez ohledu na to, jak moc se snažím být dobrou tchyní pro manželku svého syna, tato žena vše točí kolem svých vlastních potřeb, přestože jsem jim nikdy nepřála nic zlého. A je jí naprosto lhostejné, jak se cítí ostatní. Je jí jedno, že se lidé kvůli jejím činům a slovům mohou cítit nepříjemně.
Ona to tak chce a je jí jedno, co chtějí ostatní.Po synově svatbě jsem se snažila o víkendech vařit něco, co měl rád, a jezdila jsem k nim, abych je pohostila a zároveň viděla děti. Ze začátku byli syn a jeho žena se vším spokojeni, všichni byli šťastní. Moje čerstvě připravená jídla jedli oba, hlavně snaše všechno chutnalo.
Měl jsem samozřejmě radost, že moje snaha nebyla marná, že si mě vážili a chovali se ke mně slušně, a myslel jsem si, že mám k dětem vřelý a upřímný vztah. Je velmi příjemné sledovat, jak dobroty spokojeně mizí ze stolu a jsou vidět jen spokojené tváře.
Když jsem jednou večer přišla navštívit své děti, syn ještě nebyl doma, byl ještě v práci. Sedli jsme si se snachou k čaji. Všechno bylo jako obvykle, jen s jedním rozdílem: snacha se nemohla rozhodnout, jestli mi má něco říct. Po dlouhém přemýšlení řekla, že bych k nim neměla chodit tak často a že by bylo lepší, kdyby mě navštěvoval syn.
Když to řekla, v jejích očích se objevil nepříjemný záblesk hněvu.
Po tomto rozhovoru jsem samozřejmě přestal syna vůbec navštěvovat. Pravidelně nás navštěvoval, ale vždycky sám; jeho žena s ním nikdy nepřišla. Těšilo mě to a mrzelo zároveň. Vždy jsem se snažil udržet v naší rodině klid a porozumění.A tato žena svým sobeckým přístupem k manželovým příbuzným všechno zničila. Pokud vidím a chápu, na mně nic nezávisí.
Nedávno se nám narodilo vnouče. Ta radost je nezměrná. To dítě mi dává tolik štěstí, že chci žít a užívat si života. S manželem jsme se snažili snachu příliš nerušit, navštěvujeme ji velmi zřídka a jen když nás pozve. Ale snažili jsme se brát vnuka na procházky, abychom jí nebyli příliš dlouho na očích. Dědečkovi i mně to vyhovovalo.
