Včera jsem jel klidně autobusem z práce domů a nikoho jsem se nedotkl. Najednou se do autobusu nahrnuli osmi nebo devítiletí školáci. Vedle mě seděla dívka, tichá a vyděšená. Kolem nás seděla skupinka kluků, vedená chvástavým tlouštíkem. A tato “smečka” ji začala obtěžovat: “Šikmooká, šikmooká!” A tak jsem se na ni podívala.
Dívka se scvrkla do klubíčka jako kotě. Měla brýle, jedno sklo přelepené páskou, i když pravé oko měla mírně přimhouřené.
To však nikomu nedávalo právo se jí posmívat. Všichni v autobuse dělali, že si toho nevšimli. Měl bych je poučovat? To nejspíš nepomůže, je mu to vidět na tváři, má velkou pusu, nepomůže to. A on tam sedí, šťastný, že může přežvykovat slabou holku.
Zbytek se stal tak nějak sám od sebe. Naklonil jsem se k němu a nahlas mu řekl: “Jsi tlustý, tlustý tlusťoch. Cítíš se dobře? Všichni byli z triku dospělé tety na větvi. Celý autobus nám věnoval pozornost.
Chlapec chvíli mlčel a pak pokračoval ve svém vyprávění. – “Já nejsem tlustý, ale ona je obézní. Má šikmé oči. No a co?” – “Je to podvod, a to, že jsi tlustý, je ještě horší. Není to tvoje vina. Seděl tam jako v rozpacích a všechno opakoval: “Nejsem moc tlustý.”
– “Nejsi tlustý, jsi tlustý,” opakovala jsem. Jeho kamarádi se od nás pomalu vzdalovali, rozplývali se v davu. On se také zvedl a vzdálil se ode mě, na nejvzdálenější sedadlo, a stydlivě se na mě podíval. Jeho kamarádi dělali, že ho vůbec neznají.
Při pohledu na dívku jsem viděla dva obrovské jasně modré oceány nadšení.
Dívala se na mě s obdivem a vděčností: “Už chápeš, jak mám odpovědět? Pamatuješ si to?” V odpověď přikývla. Zbytek cesty proběhl v klidu a ten kluk ze mě celou cestu nespouštěl oči. Když jsem vystoupila z autobusu, udělala jsem mu prsty znamení jako ve westernech, že tě sleduju, že tě mám na očích.
Zsinal strachy. Jinak se k němu nedalo chovat. Takoví lidé nemají svědomí a musíte na ně mluvit jejich jazykem, abyste jim to dali najevo. Jinak beztrestnost vždycky plodí toleranci. Nejsem zvyklý někoho bít a líbat, ale v tomto případě jsem neměl na vybranou.
