Svitlana náhodou zjistila, že její syn má dítě. Na dveře zaklepala dívka jménem Oksana: -“Vy jste Olegova maminka? Jmenuji se Oksana, dříve jsme se s vaším synem potkávali, ale pak jsme chodili do školy odděleně. -“Ano, jsem jeho máma. Ale Oleg teď není doma, můžete jít dál. -Je dobře, že tu není. Přišla jsem se na tebe podívat.
Asi ti to neřekl, ale před třemi měsíci jsem porodila syna. Od Olega nic nepotřebuji. Jde jen o to, že moje babička je dětská lékařka a my bychom rádi věděli, jestli někdo z vaší rodiny někdy něčím onemocněl.
Ptám se pro jistotu, pro klid babičky. Ale dítě je zdravé, vše je v pořádku. Svitlana si s Oksanou ještě chvíli povídala, a když dívka odešla, Svitlana se rozplakala.
Nemohla ani pomyslet na to, že se sama stala babičkou. Byla tak šťastná, že chtěla dítě sama vidět. Když se Oleh vrátil domů, dali se do řeči. Věděl, že Oksana porodila, ale hned řekl, že se na životě dítěte nebude nijak podílet. Oksana rodila sama za sebe.
Druhý den Svitlana koupila velkou hračku a dort a šla Oksanu navštívit. Když uviděla svého vnuka, byl jen kopií Oleha jako dítěte. Začala ji navštěvovat častěji, Oksana se jí moc líbila.
Byla to klidná, úsporná a milá dívka. Svitlana se rozhodla, že se musí postarat o to, aby Oleh a Oksana byli zase spolu. Svitlana tedy nakoupila ovoce, pleny a obvazy. Obvázala jí nohu a řekla Olehovi, že ošklivě upadla. Potraviny musela odnést Oksaně, a tak ho požádala, aby to udělal za ni.
Oleg balíčky neochotně převzal a vydal se na první setkání se synem. Pak si Oksana uvědomila tchyninu lest. Zavolala Olehovi a požádala ho, aby jí jen na hodinu pohlídal dítě, protože musí něco nutně zařídit a babička není doma. Oleg opět přišel.
Pokaždé se u Oksany a dítěte zdržel déle a déle. Po nějaké době se Oleg zeptal matky, jak by se cítila, kdyby Oksanu požádal o ruku. Svitlana byla až příliš šťastná. A tak se s trochou snahy tchyně krásný pár dal dohromady a dítě mělo plnohodnotné rodiče.
