Někteří lidé nemají takové štěstí od narození – ne každý se narodí se zlatou lžičkou v puse. Můj bratranec dokončil školu a šel na univerzitu. Tam potkala kluka a bezhlavě se do něj zamilovala.
Nebo si to alespoň tehdy myslela. Už plánovala svou budoucnost a chtěla si ho vzít. Ale ten mladý muž neměl tak vážné úmysly. Nehodlal si ji vzít. A osud měl své vlastní plány. Když dívka otěhotněla, byla už ve druhém ročníku univerzity. Rozhodla se, že se o tuto radostnou novinu podělí se svým milým.
Ten jí však řekl, že s tím nemá nic společného, a jednoduše zmizel z jejího života neznámo kam. Dívka se vrátila domů a dlouho byla smutná a sklíčená. Navzdory všemu se však rozhodla porodit dítě. Snad by se její přítel po narození syna rozhodl vzít si ji? Začala žít pro radost.
V jejím životě se objevili další muži. Po narození dítěte ho opustila, a když ho nechala v porodnici, zapomněla na něj. Chlapec byl adoptovaný, měl štěstí na pěstouny… Vychovali z něj slušného a vzdělaného člověka.
Vyrostl v hodného a statečného, čestného a poslušného. Když dokončil školu, podařilo se mu otevřít si vlastní firmu a začal vydělávat spoustu peněz.
Postupem času se jeho příjmy začaly násobit. Jednoho dne za ním přišla jeho biologická matka a požádala ho, aby jí pomáhal, podporoval ji a dokonce jí koupil byt s tím, že je to jeho matka a on by se měl o svou matku postarat. Odmítl. Případ se dostal k soudu.
Výsledkem bylo rozhodnutí soudu, že se k němu nesmí přiblížit na více než několik kilometrů. Myslíte si, že toto rozhodnutí bylo spravedlivé?
