Anya byla přijata do porodnice dlouho před porodem: její těhotenství bylo v poslední fázi obtížné a lékaři nechtěli riskovat, a tak se chystala porodit ne jedno dítě, ale hned dvě. Nastávající mamince byl nabídnut plánovaný císařský řez, ale ona opravdu chtěla rodit sama, a tak se lékaři rozhodli, že to zkusí – na operační sál by ji vždy stihli odvézt.
Anna navíc měla s manželem domluvený partnerský porod a chirurgové nemají rádi cizí lidi na operačním sále. Annin porod začal pozdě večer, okamžitě byl vyrozuměn její manžel, který dorazil za pouhých dvacet minut, a převezli jsme je na předporodní oddělení.
Vzhledem k tomu, že Anya nerodila poprvé, věděla, co se po ní chce, chovala se zdrženlivě a rozumně a ve čtyři hodiny ráno se narodilo její první dítě.Dítě okamžitě vykřiklo a porodní asistentka mu poblahopřála k narození jeho první dcery. Místo obvyklé radosti se však otec přinutil k úsměvu a okamžitě se obrátil ke své ženě. O deset minut později se narodila druhá holčička.
Matka se šťastně usmívala, ale nový otec se rozplakal, a nezdálo se, že by to bylo z dojetí. Samozřejmě jsme si dělali starosti, ale maminka jen mávla rukou a řekla: “Nevšímejte si ho, za hodinu se vzpamatuje. Jsou to naše pátá dvojčata a jsou to zase holky. Moc si přál alespoň jednoho kluka, ale nebylo mu přáno, tak byl naštvaný.
Ale dcery má rád, takže všechno bude v pořádku.” A skutečně: když jsme druhý den před porodnicí sledovali houf rozkošných holčiček, které v čele s tatínkem vázaly balónky a křičely na maminku, že ji milují, uvědomili jsme si, že v této rodině je opravdu všechno v pořádku. Ale táty nám bylo líto.
