“Moje tchyně je už starší žena, ale na úrovni. Ráda se dobře nají v drahé restauraci a každý rok jezdí se svými staršími přítelkyněmi do lázní a wellness. To mi nikdy nevadilo, ale v poslední době k nám přestala jezdit, protože potkala novou společnost. Jde o to, že už mi nepomáhá s dětmi a já jsem z toho vyčerpaná!“ “To je pravda.
Tchyně musí být vždycky nad věcí
Helena je žena, která mě hned od začátku překvapila svou energií. Měla styl, smysl pro rytmus a obrovskou úroveň. Když jsme byli čerstvě manželé, chodili jsme s tchyní často tančit a do restaurací.
Byla už pět let svobodná, takže se chtěla bavit a řádit. Já jsem však doufala, že se zavalitý život seniorky promění v babičku, která miluje svá vnoučata. Když jsem porodila dvojčata, přesně to se stalo. Ale myslete si, že se na dlouhou dobu vzdala světského života… Už po dvou měsících začala chodit ven s kamarádkami. To ony jí řekly, že po šedesátce má cenu najít si mladého milence.
Přesně to udělala moje tchyně. Až na to, že si našla ne jednoho, ale hned tři najednou. Každou sobotu chodila s jiným. Bylo jí jedno, že jsme s manželem chtěli chodit taky.
Udělejte si vlastní cestu!
Tato slova na nás vykřikla jednoho večera, když jsme ji s manželem požádali, aby zůstala na večer s kluky. Chystali jsme se jít na oslavu narozenin manželova kamaráda. Samozřejmě šel jen manžel, protože já jsem musela zůstat doma s dětmi.
Tchyně mě zklamala. Neříkám, že se musí pořád starat o vnoučata, ale možná by to trochu pustila? Už si žila svůj život a já se teď přetahuju o pozornost s dětmi jejího syna. Ta ženská mi vůbec nerozumí a já se stydím. Kolikrát můžeš jít po chlapech?
Obávám se, že ona už nic nezmění… A chůvu na pár hodin si nemůžeme dovolit. Myslela jsem si, že nám tchyně pomůže a že spolu překonáme nejtěžší roky. A tady je něco takového…
