“To je pro mě nepochopitelné! Před křtem jsem se ptala, zda se kmotři budou moci o mého syna dostatečně zajímat, a bratranec i sestřenice mého manžela mi potvrdili, že ano. A teď? Ať jsou Vánoce, narozeniny nebo jakákoli jiná příležitost, nikdy si nevzpomenou. Případně zavolají, aby popřáli, a občas přinesou třeba nějakou čokoládu. A kde jsou jejich povinnosti vůči dítěti. Někde jsem slyšela, že v takových extrémních případech se rodiče mohou spolehnout na výživné od kmotrů. Jenže kde o to požádat?”
Slíbili něco jiného
Než jsem požádala kmotry, aby tuto roli plnili, zeptala jsem se, zda se budou schopni o dítě řádně postarat. Je zřejmé, že kmotr se musí o syna nebo dceru postarat i finančně. Proto jsem nikdy nesouhlasila s tím, že se stanu kmotrou. Ale koneckonců každý má možnost volby.
Ptala jsem se své sestřenice a manželova bratrance, jestli jsou si jistí, že se o dítě postarají, a oni řekli, že určitě. Ale zdá se, že péči chápou trochu jinak.
Malý nedostane nic.
Ať už je to svátek nebo narozeniny… Případně může dostat přání všeho dobrého po telefonu. Vím, že jeho kmotři nebydlí blízko, ale mají bankovní účty. Mohli by udělat převod, třeba i rychlý, kdyby na narozeniny zapomněli. Ale to se ještě nikdy nestalo. A když už přijedou, málokdy přivezou něco víc než čokoládu.
No, mému synovi je to určitě líto. A jak to bude u přijímání? Přijdou i s čokoládou? Nebo zavolají jen na rozloučenou a až po mé upomínce?
Nechci nic riskovat.
Projížděla jsem různé diskuze na internetu a někde jsem četla, že prý pokud se kmotři ke kmotřenci vůbec nehlásí a zapomínají na něj, je možné od nich žádat výživné?
Nejsem si jistá, jestli je to pravda, ale pár maminek to takhle psalo a já bych si takovou žádost moc ráda podala, jen nevím kde? Třeba mi tu někdo poradí, jak na to? A naznačit, jaká je vůbec šance na takové výživné.
Moje kmotra vydělává hodně peněz a kmotr taky, sice to všechno neukazuje, ale mám důkazy, že si ještě přivydělává na černo. Také doufám, že můj syn bude dostávat určitou částku. Koupil bych mu nějaké nové oblečení, protože denně si člověk takové věci nemůže dovolit.
A možná, že kdyby viděli, že něco umím, tak by se o mého syna taky víc zajímali. Vždyť kmotři jsou něco jako druzí rodiče. Proto jsem se před obřadem na všechno ptala.
Lituji, že jsme to před notářem nesepsali písemně. Mohl jsem sepsat seznam podmínek, a kdyby ho podepsali, věděl bych, že se nebudou moci vykroutit. Ale oni to udělali? Byla to jen slova.
Čekám na komentáře maminek, kterým se podařilo získat pomoc od kmotrů. Doufám, že je to opravdu možné.
