Jmenuji se Alicia. Moje rodinná historie není jednoduchá a příjemná. Když mi bylo pět let, otec a matka se rozvedli. Žádost o rozvod podala moje matka, která si našla někoho jiného a pak se znovu vdala. Otec na mě nikdy nezapomněl: platil alimenty a bral si mě k sobě na víkendy.
Vždy jsem cítila jeho lásku. Pak si otec našel ženu, jmenovala se Veronika. Byla to vdova se dvěma dětmi od prvního manžela. S Andrejem a Natálií jsme rychle našli společnou řeč. Na každý víkend s otcem jsem se těšil čím dál víc. V otcově rodině jsem se cítil jako ryba ve vodě, ani se mi nechtělo domů.
Moje matka měla dvě děti, chlapce a dívku. S nevlastním otcem se rozhodli začít podnikat, ale něco se pokazilo – přišli o spoustu peněz. Nahromadilo se jim tolik dluhů, že museli prodat svůj velký byt v centru města a přestěhovat se do dvoupokojového bytu na periferii. Pro nás pět tam bylo velmi těsno.
Pak začal můj nevlastní otec pít. Matka šla do práce. Musela jsem hlídat bratra a sestru. Jednoho dne jsem si sbalila věci a přestěhovala se k tátovi. Pak už jsem matku nikdy neviděla. Věděla jsem jen, že mi sestru a bratra vzali a matku zbavili rodičovských práv. Můj nevlastní otec zmizel.
Ožila jsem v otcově rodině. Teta Veronika a její matka, babička Ania, mě zbožňovaly. Roky plynuly. Teď je mi třicet čtyři let. Oženil jsem se a mám dvě děti. Děti tety Veroniky, Andrej a Natálie, se také obě usadily.
Když zemřela moje babička Maria, tátova matka, odkázala mi svůj dům. O rok později můj otec nečekaně zemřel. Protože jsem po babičce dostal dům, odkázal byt Andrewovi a Natalii a auto odkázal mně.
Stále tam byl altán. Jen nebyl zcela dokončený. Rozhodli jsme se ho neprodávat, ale zrenovovat a vybavit, abychom tam mohli jezdit a trávit čas s rodinou.
…Když se moje matka dozvěděla, že babička a otec zemřeli, našla si moji adresu a přijela za mnou. Bylo to dvacet let, co jsme se naposledy viděli.
– Slyšela jsem, že vám babička odkázala dům, ale co vám odkázal otec? – zeptala se matka. – Vždyť máš bratra a sestru! Kde je spravedlnost? Měli byste se podělit. Není to tvoje dědictví, je to společné dědictví po tvém otci a babičce. Všechno prodáme a peníze rozdělíme mezi tři lidi.
Ale já jsem řekl, že se o nic dělit nebudu, a požádal jsem ji, aby odešla. Možná je to špatně, ale myslím, že jí nic nedlužím. Už to není moje matka, je to cizí člověk. Ona i děti, které měla se svým druhým manželem, jsou pro mě úplně cizí. Už mám bratra a sestru, Andreje a Natálku.
Podařilo se nám dostavět chalupu a teď se tam často scházíme. Bereme s sebou i mou tetu Veroniku. Ti všichni jsou moje skutečná rodina.
