V životě se velmi často stává, že malé děti se snaží dokázat si lásku k matce, ale když vyrostou, ona a její problémy nejsou nikomu k ničemu. Dokonalým příkladem je situace v rodině Marty a Damiána.
Sestra se odmítla starat o matku, která prodělala mrtvici. Řekla, že si nemůže vzít nemocnou matku k sobě, protože v jejím bytě není místo. Její bratr souhlasil, že si matku vezme k sobě, ale to stále nestačilo, protože potřebovala stálou péči.Damian navrhl Martě, aby si na hlídání matky někoho najala a rozdělila si náklady.
I zde však jeho sestra odmítla s tím, že nemá moc peněz, vždyť splácí hypotéku. Naštěstí tyto povinnosti převzala snacha a začala se o tchyni starat.
Když se matka vzpamatovala, požádala syna, aby zůstal v jeho domě, a ten se svou ženou souhlasil. Matčin byt stál prázdný. Starší žena nakonec manželům nevadila.
Navíc babička mohla zůstat s dětmi, zatímco rodiče byli v práci.
Nebýt jistého rozhovoru, žili by pravděpodobně ještě dlouho v klidu a harmonii. Damián zaslechl, jak matka Martu utěšuje a slibuje jí, že prodá svůj byt, aby mohla splatit dceřinu hypotéku. Kromě toho žena plánovala koupit nemovitost pro svou vnučku.
Damiana matčino chování pobouřilo. Považoval to za nespravedlivé. Vždyť jeho sestra odmítla pomoci jeho nemocné matce, a teď má všechno dostat ona? Nezasloužil si to snad on a jeho dítě? Celý majetek by se dal rozdělit napůl. Syn se se svými myšlenkami svěřil matce.
Ostatně proč musel celý život dělat všechno sám? Sám si zaplatil vysokou školu, sám si hledal práci, sám měl svatbu na vlastní náklady. Jeho rodiče vždycky pomáhali sestře a nechtěli synovi půjčit ani na auto, protože všechny úspory dali Martě.
Teď, po tom všem, co Damian a jeho žena udělali pro jeho matku, je nechává na holičkách. Kde je spravedlnost? Muž pod vlivem emocí sbalil matčiny věci a odvezl je do domu své sestry.
Ať se teď o jeho matku postará, pokud chce získat celé dědictví. To je sice merkantilní, ale jak v dané situaci reagovat jinak? Myslíte si, že matka učinila správné rozhodnutí ohledně svého majetku? Je to spravedlivé? Mají dospělé děti vůči svým rodičům nějaké povinnosti?
