Večer jsem šel za svým kamarádem, bývalým spolužákem, abych se s ním podělil o poslední novinky. Ale stihla jsem říct jen jednu větu a Olja se začala smát. – “Galja se vdala? To si děláš legraci! Olja se popadla za břicho a začala se nekontrolovatelně smát. Dokonce měla v očích slzy. Snažila jsem se jí všechno vysvětlit, ale ona se pořád smála. – “Kdo je tak nevkusný a zoufalý?” -Káťa, vzala si Pavla, syna Larisy Petrovny…
Tu se Olinina tvář protáhla v naprostém šoku. – “Galja a Pavel? To není možné!” -Možná… Olja nevěřila. Ale pak jsme je potkali společně. Olja zezelenala závistí. Galju nebylo možné poznat, z pošramocené šedé myšky se změnila v úctyhodnou dámu. Také si vzala Pavla, nejváženějšího ženicha v našem městě.
Byl o dva roky starší než my, syn ředitele, takže ho všichni znali. Jeho otec byl bohatý obchodník. Studovali jsme ve stejné třídě jako Halia. Všichni si z ní dělali legraci, dědeček ji vychovával sám. Pořád nosila šaty z cizího ramene. Když se na ni teď dívám, mimovolně mě napadá: “Možná jsme se k ní takhle neměli chovat? Mohli jsme teď mít velmi užitečnou kamarádku. Ale kdo mohl tušit, že to takhle dopadne?”
