Jegor se o Ljubu skvěle staral. Každý den jí dával květiny, věnoval jí zvláštní pozornost, zval ji do restaurací a hrál jí serenády. Ljubě s ním bylo dobře, dokonce příjemně, ale Jegora nemilovala, dokonce ani nebyla zamilovaná.
A pak ji požádal o ruku a Ljuba si šla pro radu ke své sestře: -“Co mám dělat? Já ho nemiluju, to je jasné. – “Nemusíš ho milovat. Muž by měl milovat v rodině a žena by měla tuto lásku přijmout. Pokud žena miluje svého muže více, stává se nervózní a žárlivá. Pak se Ljuba zamyslela, souhlasila se sestřinými slovy a vdala se za Jegora. Po nějaké době si Ljuba začala všímat, že jí manžel věnuje méně pozornosti.
Zůstával dlouho v práci a říkal, že chce být povýšen, aby měl vyšší plat, a pak by mohli pomýšlet na dítě. Snídani mi nosí jen o víkendech, ne každý den, jak to dělával dřív. Květiny také nedává každý den, ale jen jednou týdně. Ljuba sestru navštívila a řekla jí: “Prostě si na tebe zvykl. Muži jsou lovci, pořád potřebují něčeho dosáhnout, a on už dosáhl tebe a teď se snaží dosáhnout něčeho v kariéře.
Ví, že jsi jeho žena a že mu neutečeš. – “Co mám teď dělat?” -Měla byste v něm vyvolat vášeň, vyvolat v něm žárlivost a on k vám přiběhne. Právě to Ljuba udělala. Řekla manželovi, že v práci je nový zaměstnanec, atraktivní muž.
Začal jsem telefonovat jen ve vedlejší místnosti a záměrně potichu, jako bych něco skrýval. Začala vstávat dříve do práce a trávit spoustu času oblékáním a výběrem obleků, krásným líčením.
Osmého března byl v práci svátek a Ljuba požádala manžela, aby ji nevyzvedával, aby nemusel dlouho čekat. Večer přijela domů nějakým autem. Ke vchodu ji doprovodil cizí muž. Jegor to všechno viděl. – “Miláčku, myslím, že bychom se měli rozejít. -Nejsem slepý a uvědomil jsem si, že se s někým scházíš. Nechci ti zasahovat do tvého štěstí, takže bychom se měli rozejít. -Ne, no tak. Je to vtip, není to pravda. Jen jsem si uvědomil… Uvědomil jsem si, že tě miluju.
