Nasťa a Igor se vzali z lásky. Dlouho toužili po dítěti, ale nevyšlo to. Když bylo Nasťe čtyřicet, zjistila, že je těhotná. Lékaři jí chtěli pozdní porod rozmluvit. Ale ona si byla jistá, že to zvládne. Igor ji podporoval. Všechno šlo dobře. Holčička Anya se narodila zdravá. Byla šťastná a neměla poporodní deprese.
Nasťa se věnovala výchově dítěte. Naučila se vše, co mohla, o správné výchově dítěte, a tak dítě vyrůstalo zdravé a inteligentní. Igor se však od Nasťi postupně vzdaloval.
Nevěnovala mu tolik času a on se místo toho, aby s ní mluvil, začal uzavírat do sebe. Začal se vyhýbat kontaktu se svou ženou. Ztratil o ni zájem. Navíc ztratil zájem i o dítě. Nakonec spolu vedli nepříjemný rozhovor. Igor ji obvinil, že se zanedbává. Začala být tlustá. Navíc už s ní není možné o ničem mluvit.
Mluví jen o dítěti. Igor dodal: “Možná je dokonce dobře, že jsme tak dlouho neměli dítě, jinak bychom se už dávno rozešli.” “Takže už dítě vůbec nepotřebuješ. Trávím s tvou dcerou příliš mnoho času. Rozumíš vůbec tomu, co říkáš? Najednou se nudíš a můžu za to já, nebo co?
– Potřebuju Anyu!” – Anya takového otce nepotřebuje. Já to chápu. Odcházím. Nasťa se přestěhovala do vlastního bytu a vychovávala dítě sama. Igor pravidelně platil alimenty. Nikdy se však neukázal. Nasťa z toho měla radost. Jednoho dne Nasťa spatřila Igora s jeho novou rodinou. Byly s ním dvě děti.
Večer přišla domů a rozplakala se. Uplynulo několik let a Aňa se stala dospělou. Nasťa si dokázala najít pořádnou práci a vydělávala slušné peníze. O několik let později uviděla Igora, nesmírně starého a ve starých šatech. Požádal ji o pomoc. Nasťa se od něj odtáhla a odmítla. Byla ráda, že ho tehdy opustila.
