Ve svých 59 letech jsem se seznámila s mužem, který mi brzy nabídl, abych s ním žila. Byla jsem asi 15 let rozvedená a už jsem neměla vážný vztah, takže jsem zvážila všechna pro a proti a rozhodla se to zkusit.
Na první pohled byl muž velmi slušný a čistotný. Promluvili jsme si a došli jsme k závěru, že pro něj bude nejlepší, když bude bydlet v mém okolí. Tak jsme začali náš společný život. Zpočátku to bylo jako v pohádce, a pak začal horor.
Protože jsem pracovala v továrně, měla jsem dost nabitý program. Můj „milenec“ byl sám sobě šéfem, vstával, kdy chtěl, odcházel z domova a vracel se, kdy se mu to hodilo. O víkendech jsem vždycky vařila a uklízela já.
V neděli jsem vařila na celý týden, vracela jsem se domů vyčerpaná z práce a ve dřezu byla spousta špinavého nádobí a náčiní. Když jsem něco poznamenala, okamžitě jsem byla uražena. Obecně jsem začala být tišší. Jednou jsem ho požádala o pomoc: chtěla jsem, aby umyl okna, ale on odmítl s tím, že je to čistě ženská práce. jednoho dne jsem však přišla domů a zarazilo mě, že je doma čisto. Na první pohled to tak vypadalo jen proto, že se jí podařilo vyluxovat a utřít prach jen na místech, která byla vidět.
Některé ženy by mě mohly odsuzovat a říkat, že toho požaduji příliš, ale v poslední době jsem si začala uvědomovat, že to vůbec nepotřebuji. A z jakého důvodu? Starám se o sebe, chodím do práce, vařím, uklízím, nakupuji potraviny.
Stala jsem se pro něj příliš pohodlnou. V této situaci je mnohem lepší být sám. Jednoho dne jsem to už nevydržela a řekla mu všechno, co se ve mně nahromadilo. Hádejte, co mi řekl? S klidem mi řekl, že tohle není jeho domov a že je tu jen hostem!
A nehodlal do domu nic kupovat: musela jsem se nad tím zamyslet! A tak jsem s manželem bydlela celé dva týdny. Teď už jsem toho měla na celý život dost! Myslíte si, že ta žena udělala dobře, když se s takovým mužem rozvedla?
