– „Doslova to ve mně vře. Říká, že rozděluji její dcery,“ povzdechne si Veronika. Jde o to, že Veronika se rozhodla dát vnučce byt, až dokončí třetí ročník vysoké školy. Informovala o tom svou dceru i zetě. Její vnučka v současné době studuje v zahraničí, ale plánuje se vrátit do země. A babička jí chce pomoci s aklimatizací. Chce, aby vše bylo oficiální, protože má dvě vnučky – pak by mohly nastat problémy.
– „Všechno bylo v pořádku, dcera žila se svým manželem. Nevím, co se jí tam stalo. V podstatě se ke mně vrátila i s dvouletou dcerou a řekla, že se rozvádí.“ “To je pravda. „Přesně tak.“ Žena rozpřáhla ruce. Matka svou dceru podepřela. Pomáhala jí a starala se o ni. Během té doby na vnučce velmi lpěla.
Bývalý zeť se rychle oženil a měl mnoho dětí, takže se o dceru nestaral. Osobní život dcery Veroniky se však nevyvíjel dobře. Matce však nikdy nevadilo, že se její dcera stýká s lidmi.
– Přece by si někoho nepřivedla domů? Někdy chodila ven po večerech nebo o víkendech. Nikdy jsem jí v tom nebránila a zůstávala jsem s vnučkou bez problémů,“ vzpomíná žena.Jediné, co Veronika dceři připomněla, bylo, že by měla hledat nejen manžela, ale také otce pro své dítě. Koneckonců je třeba brát ohled i na dceru. Pokud by muž s dívkou špatně zacházel, nic dobrého by z takové rodiny nevzešlo. Zastala se své vnučky.
Elena oznámila zasnoubení, když její dcera nastoupila do první třídy. Netušila, že čeká dítě.
– To se jí samozřejmě nelíbilo. Vůbec nedbala mých rad a udělala pravý opak. A nový zeť je plevel. Ani se nesnažil s Basiou kamarádit. A moje hloupá dcera se na něj samozřejmě dívala jako na obrázek. Kdy se jim narodilo dítě? Nevím, kde k němu přišla, povzdechla si žena.
Matka se snažila dceři domluvit, ale ta se necítila provinile. Veronika požádala vnučku, aby u ní zůstala, ale ani to nepomohlo. Všem bylo jasné, že Basia otčíma obtěžuje. Pořád na ni křičel, snažil se ji ukáznit a trestal ji za každou maličkost. A po narození jejich druhé dcery se rozpoutalo peklo.
– Musela jsem si vnučku odvést a pohádali jsme se. Pohrozila jsem, že na ně pošlu sociálku, a tak se dcera vzdala. S vnučkou jsme žily v klidu a bez starostí. Basia občas přijela za matkou, ale žila se mnou,“ říká Veronika.
Žena byla lhostejná i ke své druhé vnučce, zejména proto, že se rozešla s otcem. Zeť si nepřál, aby se dcera se svou tchyní stýkala. Bylo zřejmé, že k ní cítí odpor.
– Nevím, jestli tím dceru trestal, nebo ne. Pro mě je nejdůležitější, aby z nejstarší dcery vyrostl dobrý člověk. Jistě, je škoda, že vyrůstala daleko od rodičů, ale takový je život. Bašu mám ze srdce rád, ale druhá vnučka je pro mě cizí,“ říká důchodce.
Veronika se už dávno rozhodla, že byt zdědí právě starší vnučka. Jiná možnost neexistovala. Dceři o tom ale neřekla. Jednoho dne uslyšela tato slova od Eleny:
– Moje tchyně je velmi nemocná. Ale my od ní nic nedostaneme – v tom ji švagrová drží za ruku. Moje děvčata zdědí jen tvůj majetek, na druhou stranu já se nemám na co spolehnout.
Tato slova Veroniku nepotěšila. Muž ještě žije a ona už dědictví rozděluje. A pak se rozhodla přiznat, že byt chce dát Basii.
– Mami, co to děláš? Máš dvě vnučky, ne jednu. Proč tu mladší zanedbáváš?
– A proč jsi celý život zanedbávala tu starší? Basia pro tebe byla vždycky přítěží. Vyděláváš peníze, mladší živíš, ale o starší se nestaráš. Basia má jenom mě a nedej bože, aby se mi něco stalo, zůstane sama. Nejmladší má otce, druhá má babičku a tebe. Ty něco vymyslíš,“ odpověděla Veronika dceři.
Dcera se na matku urazila. Ale matka má právo rozhodovat sama, tohle je její domov. Kromě toho je Basia už dospělá. Potřebuje byt víc než ta mladší. Ať se o ni postará její otec.
