Existuje typ lidí, kteří svými maličkostmi znepříjemňují život těm, kteří žijí vedle nich. Tento příběh je právě o tom. Mikuláš věřil, že dívka má jíst jako pták. To znamená pár zrnek denně. Jednak věřil, že dívka, která jí, je ošklivá, a jednak to není estetické. Nakonec by ztloustla, a to je pro mladého člověka nepřijatelné. Mykola byl dobrý “učitel”: dokázal jí bez ostychu vzít talíř koláče, když byla na návštěvě – nemohla ho jíst, držela dietu. Sám by si z něj část snědl. Ale nejnepříjemnější bylo, že kvůli ní probíral její nadváhu s ostatními. Ljuša plakala, bylo jí smutno, ale nemohla nic dělat. Až dosud si všichni mysleli, že je normální postavy s poměrně širokými kostmi. Při výšce 176 cm a váze 57 kg se však do velikosti 42 nevešla.
To jejího manžela rozčílilo. Koljovo první manželství netrvalo dlouho. Jeho bývalá žena byla mnohem tlustší než Ljuša. A nyní byly všechny děti jeho ženy obézní. Po roce manželství podal Nikolaj žádost o rozvod, protože jeho žena měla nadváhu. Lucii bylo osmnáct let a v mládí si myslela, že jediný způsob, jak uživit rodinu, je udržet si nízkou váhu, a basta. Pokud by dokázala, že ho poslouchá, dokonce by si ji vzal. Doma jedla převážně zeleninu. Maso, brambory a těstoviny: ne, ne, ne…
Na večeři chodili jen spolu a Kolja vždycky bedlivě sledoval Luciin talíř. Plátek rajčete navíc by ho rozplakal. Kolja jí dokonce sebral stipendium, aby nikde nic nejedla. Věřil, že jí to jen prospěje. Luciina babička bydlela nedaleko od nich. Nudila se a pozvala vnučku na návštěvu. Babiččin stůl byl prostřený nejrůznějšími dobrotami a ona připravila vše, co Lucie milovala.
Ale Ljuša nechtěla svého milence podvést: kdyby to slíbila, nejedla by… Vypila však dva šálky kávy, promluvila s babičkou a šla domů. Kolja byl doma dřív, než plánoval, jeho výlet do baru byl zrušen a on měl negativní náladu. Přičichl k Lucovi a zeptal se: “Co to na tobě smrdí? Pila jsi kafe beze mě? Jedl jsi buchty nebo koláče, pojď se očistit? Po tomhle ti nemůžu věřit, můžeš mě podvádět v maličkostech, můžeš mě podvádět ve všem. Sbal si věci a vypadni z mého domu k rodičům a babičce…
Vůbec mě to nezajímá. Uplynulo deset let. Lucy má tři děti, dobře vystudovala univerzitu, má dobrého manžela a neztloustla. Chodí s manželem do kaváren a pekáren a jí buchty. A Kolja stále hledá svůj ideál, možná ho nikdy nenajde, nevím…
