Slyšela jsem mnoho příběhů o lásce své tchyně ke snaše a vždycky jsem snila o tom, že budu svou tchyni také nazývat svou matkou. Ale všechno se stalo přesně naopak. Moje tchyně mě neměla ráda od prvního dne, kdy jsme se potkaly. Nikdy jsem nepochopila důvody, ale její zásady byly, že jsem mizerná hospodyně, špatná manželka a budu špatná matka.
Vzhledem ke vší její nenávisti vůči mně se dalo pochopit, že nebylo normální, abychom spolu žili, ale po svatbě jsem se nastěhovala do tchýnina domu. Tchán byl ke mně velmi laskavý a snažil se svou ženu uklidnit ve chvílích, kdy se zdálo, že se utrhla ze řetězu.
Já, stejně jako můj manžel, jsem nesnesla tchýninu kritiku každého mého nádechu a brzy jsme se odstěhovali. To však tchyni nezabránilo v tom, aby přišla k němu domů a znovu se mi vysmívala.
Množství výtek se ještě zvýšilo, když jsem konečně porodila naši první dceru. Ninočka se narodila o týden dřív a tchánovi to nějak posloužilo jako důvod, aby si myslel, že jsem dceru vykuchala.S vnučkou ani nekomunikovala, což se nedá říci o jejím tchánovi, který měl svou vnučku velmi rád a neopustil ji. Jednoho dne přišla tchyně k nám domů, celá rozzlobená, a řekla, že udělala test DNA z vlasů své dcery a ta nemá se synem nic společného.
To manžela hystericky rozesmálo, ale pro matčinu spokojenost se rozhodl udělat druhý test, který se pro tchyni nečekaně ukázal jako synův… Pak jsme si jí s manželem přestali všímat. Chudák ženská se na stará kolena zbláznila.
