Po 13 letech života s manželkou jsem se rozhodl rozvést. Brali jsme se velmi mladí: mně bylo 22 a Marii 20 let. Měli jsme spolu dvě děti. Dokud byly děti malé, starali jsme se o ně svorně. Děti však vyrostly a my jsme se s manželkou jeden druhému každým dnem více a více vzdalovali. Myslel jsem si, že náš vztah se vyčerpal. Docházelo mezi námi jen k nedorozuměním. V poslední době jsme spolu ani nedokázali pořádně mluvit.
Začal jsem si myslet, že tohle manželství byl omyl. Že se pro mě Maria jako manželka nehodí. Že nemáme nic společného. Její chování mě rozčilovalo. Přestalo se mi líbit úplně všechno, co udělala.
Jednoho dne jsem se rozhodl, že bychom se měli rozejít. Ale rozhodl jsem se rozvod odložit. Přítel mi navrhl, abych odjel na půl roku pracovat do zahraničí. Souhlasil jsem s tím, že budu pracovat a zároveň přemýšlet. A potom jsem se rozhodla rozvod ukončit. Moje žena o ničem nevěděla. Musel jsem jí to “překvapení” oznámit až po příjezdu.
Byl jsem v cizí zemi šest měsíců. Setkal jsem se s novými lidmi, jejich zvyky, mentalitou a návyky. Ponořil jsem se do nezvyklého prostředí. Vstřebával jsem dojmy a získával nové zkušenosti. Tam jsem se setkal tváří v tvář s osamělostí, sám se sebou, se svými obavami, úzkostmi, nadějemi a sny.
Pozdě v noci, když jsem byl zaneprázdněn prací, jsem přemýšlel o životě. Bylo to poprvé, co jsem byl tak dlouho sám. Nejdřív rodina mých rodičů. Pak škola a spolužáci. Pak parta kamarádů a moje první přítelkyně. Spolužáci a nová přítelkyně. Pak moje žena a děti. Celý život byl někdo se mnou. Byl jsem neoddělitelný od ostatních lidí, takže jsem se brzy poznal. Být sám mi dalo příležitost poznat sám sebe.
A já se cítil nepříjemně a neobvykle, když jsem byl sám. Proto jsem se rozhodl, že si někoho najdu. Zdůvodnila jsem si to takto: o osudu mého manželství už bylo rozhodnuto. Tak proč si nenajít jinou ženu? S někým jsem se seznámil a navázal s ním snadný vztah.
Irina byla stejně jako já nováček, ale žila v zahraničí už patnáct let. Krásná, inteligentní, okamžitě upoutala mou pozornost. Ale ne na dlouho. V nové situaci mi zpočátku snadno a pak čím dál víc vadilo všechno, co mi vadilo na mé ženě. Situace se začaly opakovat jedna za druhou, stejně jako u mé ženy.
Důvody k nedorozuměním byly nejrůznější. Brzy se nový vztah chýlil ke konci: byl čas letět domů. Nechtěl jsem v něm pokračovat. Navíc jsem si již rozmyslel, zda se s manželkou rozvedu. Pochopil jsem sám sebe, spoustu věcí jsem přehodnotil, vychladl, vzpamatoval se a pochopil to nejdůležitější.
Pokud mě u různých lidí dráždí totéž, pokud se situace opakují a vznikají nedorozumění na stejném základě, pak to možná není kvůli jiným lidem, ale kvůli mně. Podíval jsem se na svou ženu jinýma očima. Začala mi připadat lehká, veselá, prostá, milá a otevřená. Kdo by si byl pomyslel, že před půl rokem jsem byl přesvědčen, že moje žena těžko vstává, nechce se jí žít, je krátkozraká a podrážděná.
Dlouhá samota mi pomohla pochopit sebe sama. Bylo pro mě snazší porozumět druhým a nepromítat do nich své problémy, frustrace a očekávání. Maria se pro mě opět stala tou jedinou a pravou. Jen bych si přál, abych nemusel projít touto náročnou cestou, abych si to uvědomil.
