Ale když dojde na renovaci domu, je to ještě horší.
Stáří způsobuje, že se dům naklání, střechou zatéká, vítr se zadýmuje v oknech, takže nevím, jak tuhle zimu přežiju. Nejsem v situaci, abych se do oprav pustil sám, protože žiji jen z důchodu. Dcera mě jednou navštívila, zavrtěla hlavou, vyjádřila soucit a odešla.
Žije si dobře, můj zeť je hodný člověk, všechno jí zajišťuje, právě se nastěhovali do svého domu na předměstí, který stavěli několik let. Jsem šťastná za svou dceru, že nemusí v tomto životě trpět. Dům je velký, dvoupatrový, nebyla jsem tam, ale dcera mi ukazovala fotky.
Syn je na tom o něco skromněji. On a jeho snacha žili v chudobě. A tak Anna před sedmnácti lety odjela pracovat do Anglie, kde už pracovala její sestra, a pomohla jí najít práci. První, co snacha po osmi letech udělala, bylo, že si koupila byt. Pracuje velmi tvrdě.Nic neutrácel, šetřil každou korunu a nakonec si koupili vlastní dům.
Letos přijel na prázdniny domů a opět s sebou přivezl velkou sumu peněz. Ona i její syn přijeli na návštěvu. Anna se přišla podívat na můj dům a řekla, že jestli mi to nevadí, začneme od pondělí renovovat. Samozřejmě jsem byla ráda, ale kde na to vezmu peníze? Vždyť nemám žádné peníze navíc!
– O peníze se neboj, mami, uklidňovala mě Anna. Byla jsem překvapená, protože tohle jsem od své snachy nečekala! A pak se začaly dít zázraky – přijela brigáda dělníků a za měsíc a půl byl můj dům k nepoznání!
– ‘Udělala jsi pro mě neuvěřitelné věci – to já ti děkuji, mami. Děkuji ti za svého manžela a také si vzpomínám, jak jsi mi pomáhala s dětmi, když jsem to potřebovala.
Na dobré věci se nezapomíná. A peníze nejsou to nejdůležitější! Tak mě překvapila moje snacha. Teď žiji v opravdovém paláci, o jakém se mi ani nesnilo!
