Petr byl dobrý manžel. Dokonce jsem ho milovala, ale jen na začátku našeho vztahu. Teprve když jsme se vzali, začalo se to měnit.
Můj manžel mě přestal poslouchat a já jsem přestala poslouchat jeho. Trávili jsme volný čas odděleně, oba jsme seděli doma s telefony.
Bylo to pro mě velmi nepříjemné, protože jsem cítila, že se náš vztah rozpadá, ale zároveň jsme se ani já, ani Petr nesnažili udělat nic pro záchranu manželství.
A jako vždy se objevil někdo nový – pohledný, zajímavý a zábavný. Dokázal si se mnou povídat celé hodiny a vyslechnout všechny mé problémy.Řekl jsem mu všechno, co jsem četl, a všechno, co jsem si myslel. Proto jsme se hned sblížili. Pracoval jako řidič pro naši společnost. Měl jsem o něco vyšší pozici, ale to nebylo na překážku.
Viděl jsem v něm Grześka – člověka, se kterým bych mohl být šťastný. Ale byla jsem vdaná. To mi bránilo posunout přátelství s Grześkem na novou úroveň.
Ale pak jsme se po práci začali scházet. Piotrek se neptal, kam chodím po večerech, a já mu nic neříkala. Nevím, jak se mi podařilo udržet náš vztah s Grześkem rok v tajnosti.
Nakonec mě jednoho dne přestalo bavit před manželem něco tajit a řekla jsem Piotrovi, že se s někým už dlouho scházím. Kupodivu se na mě manžel podíval bez sebemenší známky překvapení.
– Věděla jsem… – Jak? – Zeptala jsem se – Uhodla jsem. myslíš, že nevidím, jak ti září oči?“ – “Nikdy jsi přede mnou nebyla tak rozzářená. Nevím, co mám dělat. Opravdu nevím. Chápu, že mě nemiluješ, máš na to právo.
Nebudu tě nutit zůstat – je to proti mým zásadám. Proto chci, abys odešla, pokud si myslíš, že je to správné. Pokud ne, můžeš tu žít dál.
Proti tomu nic nenamítám. Tento dům jsme postavili společně. Oba na něj máme právo – ale co tím myslíš – to jsem nepochopil. – To je tvoje reakce?“ ‚Nebudeš křičet ani se hádat?‘ “Ne. Myslel jsem, že to bude nějaká hádka, ale vy….
– ‘Nejsem takový člověk,’ řekl Piotr, ‘tu noc jsem se přestěhoval ke Grześkovi. Jeho pronajatý byt v centru města se samozřejmě nedá srovnávat s domem, který jsme si postavili společně s Piotrem, který velmi dobře vydělával.
Teprve když jsem od něj odešel, pochopil jsem – měl jsem dobrý, zajištěný život, nic mi nechybělo. A teď… Grzesiek a já jsme se milovali, opravdově a čistě. Nebo jsem si to alespoň myslela. Ale po roce společného života jsem si začala všímat, že se Grzesiek změnil.
Málo se mnou mluví, pořád je na telefonu a nechce se polepšit. Moc spolu nechodíme ven a nemáme vůbec nic společného. A to je chudoba. Jde o to, že můj současný manžel moc nevydělává a nechce nic měnit – rád pracuje jako řidič.
V poslední době jsem začala přemýšlet o tom, že jsem možná udělala nechtěnou chybu, když jsem si myslela, že s Grześkem dokážeme vybudovat takové štěstí, jaké jsme s Petrem neměli.
Od našeho rozvodu se mi Peter neozval. Až do teď. Pozval mě na večeři. Nevím proč, ale souhlasila jsem. Večeřeli jsme v restauraci. Zapomněla jsem, jaké je rande v drahém nočním klubu.
A květiny. Peter mi dal červené růže a už třetí den si tajně posíláme zprávy z Grzesieka. Myslím, že jsem se do svého bývalého zase zamilovala.
Jen nevím, jestli mě chce zpátky, nebo se chce Grzesiekovi jen pomstít za to, že mu v minulosti ublížil. sama se svých citů bojím a nevím, jak na ně reagovat. můžete mi poradit?
