Před třemi lety přišla Galina Petrovna o domov. Bylo dobře, že byla v té době v práci. Žena dlouho plakala a naříkala, protože v tomto domě se narodila a vyrostla, vychovala syna a často ji navštěvovala vnoučata. A teď z toho místa zbyla jen hrst popela a černého kouře.
Její syn Artem a snacha Olja se rozhodli, že do něj ženu vezmou. Galina Petrovna si všimla, že se snachou je to těžké. Práce a pak doma spousta věcí. A ona za to nemůže. A už dva roky sedí Olze na krku. Po požáru se jí třesou ruce. – Synu, vidím, jak je to pro tebe těžké.
Vezmi mě do penzionu. V domě je reklama, že nedaleko je báječné místo. Bude tam o mě postaráno a nebudu ti na obtíž. Dobře, ale počkáme do května. Bude dobré počasí a v té době budeme mít čas dát dohromady všechny dokumenty, ano? – Navrhovaný syn.
Žena přikývla. Přišlo jaro, na ulici se oteplilo a Galina se rozhodla synovi připomenout jejich dohodu: – Tak, a je to, jen si to dej na nos. Slíbil jsi to mně i Oljce!- Mami, zítra tě vezmeme do penzionu. Ten večer babička třesoucíma se rukama složila všechny své věci – jednu noční košili, župan a pantofle. Druhý den ráno políbila vnoučata na rozloučenou, přešla a odešla z bytu. Její syn nasedl do starého auta a společně vyrazili. – Arteme, kam jdeš?
Minuli jsme odbočku k penzionu! – A je tam oprava, musíme to objet, – odpověděl rychle muž a snacha se sarkasticky usmála. A tak jeli dvacet minut. Za oknem se začala objevovat známá krajina – řeka, les, domy.
Babička tomu zprvu nemohla uvěřit. Zdálo se, že zastavili u její vesnice. Artem otevřel bránu a Galja nepoznala svůj dvůr. Když vystupovala z auta, málem se jí podlomily nohy. Před ní stál nový dům. Na některých místech byl ještě stavební materiál a kolem chodili mistři. Ale zdálo se, že tu nehoří – dům, skleník a nový kurník. – Synku, já snad spím?
Co se stalo? – Mami, nechtěli jsme tě vzít do penzionu, protože tam nebylo nic v životě.
Tak jsme se k tvé radosti rozhodli přestavět starý dům. Uvnitř je záchod, kabelová televize a dokonce i podlahové topení. Zejména jsme se s dokončením stavby protáhli až do jara. Galina plakala a pevně objímala svého syna. Dlouho jsem nemohl uvěřit takovému štěstí. A Artem, Olja a jejich vnoučata navštěvují babičku každou sobotu.
