“Včera jsem se vrátila domů po třítýdenní nepřítomnosti a všimla jsem si, že ve dřezu stále leží neumyté nádobí a na stole leží talíř s nedojedeným sendvičem z mé poslední večeře. Moje džíny stále visely na sušáku postaveném v obýváku. Kam se poděla moje žena? Proč už tak dlouho neuklízela! Vždyť jsme spolu teprve včera mluvili po telefonu a já ji požádal, aby něco udělala…“ ‚Cože?‘ zeptal jsem se.
Vrátil jsem se domů ze služební cesty. Našel jsem nepořádek a zmatek.
Včera večer jsem se vrátil ze služební cesty a zažil jsem opravdový šok. Jsem IT profesionál a jednou za tři nebo čtyři měsíce mám možnost odletět na tři týdny do zahraničí, abych dokončil důležitý projekt pro klienta. To nám umožňuje žít na slušné úrovni. Zdálo se mi, že moje žena na takové uspořádání přistoupila. Byla na místě a starala se o logistiku domácnosti, na kterou já nemám hlavu.
Ale když jsem včera otevřel dveře našeho bytu (vlastně mého bytu), něco se mě dotklo. Bylo tu zvláštní dusno, jako by tu už dlouho nikdo nevětral.
Byla jsem tak překvapená, že jsem si ani nesundala boty, jen jsem odložila kufr a šla do kuchyně. Ve dřezu se vršilo špinavé nádobí a na stole ležel talíř se zbytkem sendviče, který jsem před odjezdem nesnědla, protože jsem musela spěchat na letiště.
Marta tu nebyla. A já bych přísahala, že stála v kuchyni a připravovala nám něco k večeři, protože věděla, že jsem se vrátila unavená po dlouhém letu. Zatím to tak dělala vždycky.
Vešla jsem do obývacího pokoje a zamířila k sušáku na prádlo, kde stále smutně visely moje džíny a kostkované košile. Pomyslela jsem si, že se Marta zřejmě zbláznila. Nebylo by jí podobné, kdyby tak dlouho neuklízela.
Ale Marta nebyla nikde k nalezení.
Pomalu jsem si uvědomil, že moje žena odešla.
Zkusil jsem jí zavolat, ale nezvedala to. Tak jsem se sesunul na gauč a pak jsem si všiml vzkazu vedle ovladače od televize. Napsala, že si vše promyslela a rozhodla se mě vyložit a odejít. Dostala dobře placenou práci v jiném městě a rozhodla se ji využít. Ohledně rozvodu mě bude kontaktovat.
Zrovna včera jsme spolu normálně mluvili po telefonu, neřekla ani slovo! Dokonce jsem ji požádal, aby mi na schůzku se šéfem vyžehlila dvě košile a aby si na večer vzala něco sexy, protože se mi po ní stýskalo… A tady jde o tohle!
Vedle vizitky nechala návod na pračku a myčku, s poznámkou „Hodně štěstí v novém životě“. Vedle nakreslila kytici narcisů.
Jaká to nevděčná babička… Všichni jí ten život záviděli, a tak se sbalila a odstěhovala. Co mám teď dělat?
