Můj manžel se narodil a vyrostl na venkově. Jsme spolu už rok. Michal je hodný, pracovitý kluk a dobře spolu vycházíme.
Jediné, co narušuje náš klidný rodinný život, jsou jeho příbuzní, a tak s Michalem bydlíme v mém bytě. Od té doby, co se ke mně manžel nastěhoval, se můj dům stal hotelem pro všechny jeho příbuzné. Zpočátku jsem mlčela a myslela si, že na tom není nic špatného, když jeho příbuzným pomáháme.
Ale v posledním roce k nám všichni jezdí na návštěvu – různí strýcové a tety, synovci a neteře, bratranci a sestřenice a tak dále. Manžel jen rozhazuje rukama. Zároveň nikdo nevolá a nežádá o svolení.
Prostě pošlou manželovi vzkaz: „Hned jsme tam“, a za pár hodin se objeví na prahu. Ano, já vím – sama jsem si to zavinila, měla jsem příchod takových hostů okamžitě zarazit, ale bylo mi to nepříjemné.A nedávno přijela manželova teta a začala mi vyprávět, že se její dcera dostala na univerzitu a že bychom ji měli přijmout. Manžel si mě zavolal do kuchyně a začal říkat, že by bylo velmi neuctivé odmítnout, protože je to jeho pokrevní teta a je to její sestřenice.
Když jsem se ale Michaela zeptala, kdy s tou sestřenicí naposledy mluvil, nemohl si vzpomenout. Ani jsem o tom nepřemýšlela, hned jsem řekla ne. Manžela mé odmítnutí velmi rozrušilo.
A druhý den si pro mého manžela přijela jeho matka – Na rodinné poradě jsme se rozhodli – pokud nás neuznáváš jako svou rodinu, pak pro tebe můj syn není nikdo. Proto si ho beru s sebou – bude žít u pečujících příbuzných.
Manžel si šel sbalit věci – Ale pokud si to rozmyslíte a přijmete neteř, bude všechno v pořádku. Přemýšlej o tom – Zavřela jsem za nimi dveře s úmyslem se s nimi rozloučit. Naše rodina je jen ona a já. A jestli to nechápe, tak se raději hned rozejdeme.
