Mami, pojď ke mně. Nemám co jíst, lednička je prázdná. Nemám co na sebe, všechno je špinavé,“ prosil chlapec matku.
Je mi to líto, synku. Nemůžu, jsem příliš slabý. Udělej to sám. Máš přece pračku. Obchod je hned vedle. Je ti pětadvacet a žádáš matku o pomoc, nestydíš se? Když to nedokážeš sám, ožeň se nebo si najdi holku.
Nebo se odstěhuj.
– No, mami, já nemůžu. Je to pro tebe moc daleko, abys mohl chodit do práce. A já se o tebe nemůžu starat. Zeptej se tety, sousedky, ta ti pomůže,“ zakňoural chlapec.
Máma položila telefon. Pokrčila rameny, ale už nezavolala zpátky.
Surfovala po internetu, ale uvědomila si, že jestli teď něco nesní, začne žvýkat mobil. Přehraboval se ve špinavém prádle a našel víceméně čisté džíny a svetr. Obul si boty a zamířil do obchodu.
Prošel obchodem, naplnil košík téměř po okraj a šel k pokladně. Nedbale položil kartu, ale ozvalo se pípnutí. „Nemám dost peněz.“ Položil polovinu, ale opět se ozvalo pípnutí, že nemá dost peněz. Nakonec mu zbylo jen na bochník chleba a špagety.
Zmateně opustil obchod. Tři dny poté, co dostal výplatu, dnes neměl nic…..
A zatímco chlapec počítal, kolik utratil, jeho matka si v klidu popíjela čaj se sousedkou.
– Prostě jsem ho rozmazlovala. Všechno pro ni a pro něj. Kvůli němu jsem se podruhé nevdala, když mě opustil manžel.
-Váš manžel byl dobrý člověk. A vydělával dobré peníze. Udělala jste dobře, že jste si ho nevzala. Už není malý kluk, ať si zvykne žít sám.
– Vaše dcera se usadila, vdala se a vy budete mít radost z vnoučete. A můj hloupý syn s tím nic nenadělá. Neumí ani usmažit vajíčko nebo vyprat prádlo v pračce. Víš, jak mě za něj bolí srdce?
– Ano, rozumím tomu dokonale. Víte, jak moc moje děti zpočátku nadávaly? Ani dceru jsem nenechala dělat moc domácích prací. Hodně jsme se hádaly, dokonce chtěla od manžela odejít. Ale já jí říkala: dáváme ti příklad. Jdi za tchyní a popros ji, aby tě naučila všechna kuchařská moudra. Zároveň jsme se sblížily. Dcera mě poslechla a tady je výsledek. Muž je šťastný, má s matkou dobrý vztah, neustále si vyměňují recepty.
A syn si zkusil uvařit večeři sám. Díky bohu přišel na to, že se musí podívat na internet, jinak by dal špagety rovnou do studené vody. Podařilo se mu to, dokonce našel v lednici kus sýra a nastrouhal ho. A byl hrdý na to, že umí vařit stejně dobře jako jeho matka. Pak se rozhodl vyprat prádlo.
To se jí podařilo. Pověsil prádlo a začal uklízet. Pod pohovkou našla spoustu špinavých ponožek a peněz. Bylo tam dost jídla na několik dní. Unaveně se posadil na pohovku a najednou si vzpomněl. Jeho matka se necítila dobře. Zkontrolovala notebook, jestli nemá lék proti kašli, a běžela do lékárny. Zbyly jí jen peníze na letenku. Půjdu zpátky pěšky, rozhodla se a zamířila k autobusové zastávce.
-Aňo, mami, jak se máš? Něco jsem ti přinesla. Chceš, abych s tebou zůstala? Nevadí mi to, věř mi. Nejdůležitější je, že jsi v pořádku.“ Pevně ho objala, jako když byla malá.
– A odpusť mi, jsem sobecká. Celou tu dobu jsem myslela jen na sebe. Ale slibuji, že už se to nestane – do očí se jí zakutálely slzy – Nejdůležitější je, že jsi zdravý a žiješ dlouhý život.
Rozplakala se: To já jsem se omluvila. Trochu jsem podváděla. Moje zdraví je v pořádku. Jen jsem chtěl, aby dospěla. Dovol mi, abych tě nakrmila, máš hlad?
Už jsem jedl, mami. Špagety se sýrem. Sama jsem si je uvařila. Jen mě prosím už takhle neděs, prosím.
Slibuju. Slibuju. Ale poslouchej mě. Ožeň se a dej mi vnoučata.
Je to problém, ale pokusím se.
Děti! Malé, velké. Pomozte své matce, neopouštějte je. Věř mi, že když o ně přijdeš, bude to velmi bolestné a těžké. Miluj je, dokud žijí, ne až budou jejich jména vytesána do chladného kamene.
