Moji sousedku Marinu vychovávala jen babička. Od narození neměla rodiče, matka jí zemřela po porodu a otec nevydržel truchlit a odešel za ní. Zůstala jí jen silná babička.
A tak se stalo, že si Marina na střední škole začala románek se synem bohatých lidí. Ten náhodou projížděl naším městem. Když zjistil, že je Marina těhotná, těsně před maturitou jí dal peníze, aby se dítěte zbavila. Ale Marina to nehodlala udělat.
Za jeho peníze si koupila kočárek a postýlku a porodila sama. Porodila hned dvě holčičky. Jediný člověk, který ji v těžkých chvílích podporoval, byla její babička. Všichni kamarádi se od ní odvrátili, učitelé ve škole ji odsuzovali a sousedé si šeptali za jejími zády.
Marina mezitím začala pracovat na částečný úvazek, kde se dalo. Myla podlahy a nádobí. Byla velmi unavená, ale musela nějak uživit své dvě dcery a babičku. Když šly holky do školky, Marina šla na univerzitu a po večerech dál myla nádobí v kavárnách.
Oleg se vrátil z armády na univerzitu. On a Marina byli starší než jejich kolegové, dívali se na svět jinak, byli vážnější. Oleg začal Marině hodně pomáhat. Myslela si, že se k ní chová jako ke kamarádce, ale ukázalo se, že Oleg cítí něco víc. Po půl roce jí vyznal své city, které se ukázaly být vzájemné.
Po maturitě se Marina s Olegem vzali a vůbec ho nezastrašilo, že už mají dvě děti. Marina měla s Olegem třetí dítě, chlapce. Vytvořili tak velkou a silnou rodinu.
