Před několika lety mi zemřela manželka. Našemu synovi byly v té době čtyři roky. Poslední rok jejího života byl pro nás velmi těžký. Moje matka vzala našeho syna Sašu na nějaký čas k sobě, aby neviděl matčino utrpení.
Teď už spolu žijeme pět let. První rok byl velmi těžký. Synovi i mně se po ní velmi stýskalo. Zvláště synovi chyběla matčina láska a vřelost. Saša teď naštěstí chodí do školy, našel si nové kamarády a přihlásil se na hodiny plavání. A já pracuji a starám se o syna.
Dokud jsem ji nepotkala, na svůj osobní život jsem ani nepomyslela. Byla jsem na svatbě své sestřenice. Děti to měly všechno dobře vymyšlené, byla to velká legrace. Jedna moc hezká dívka mě tam pozvala na pomalý tanec.
Hodně jsme si pak povídali, a když jsem ji doprovázel domů, vyměnili jsme si čísla. Druhý den už jsem jí nezavolal. Vzpomínal jsem na šťastné chvíle se svou ženou, na narození našeho syna, na to, jak jsme na něj čekali. Rozhodl jsem se, že se o tento proud myšlenek podělím se svou matkou. Řekla, že by nevadilo, kdybych jí zavolal. Dříve nebo později si Saša založí vlastní rodinu a já zůstanu sám.Když jsem chtěl Lauře zavolat, zavolala mi a pozvala mě do kina. Souhlasil jsem, že půjdu. Šli jsme na rande a já jí hned řekl, že mám dítě. Ona mi na oplátku řekla, že byla dva roky vdaná, pak se rozvedla a děti nemá.
Tak jsme se začali scházet častěji. Pak jsem ji seznámil se Sašou. Přišla k nám domů a vařila nám výborná jídla. Někdy u nás i přespávala. Bylo příjemné probouzet se vedle ženy, kterou jsem miloval. Když jsem ji požádal, aby se k nám nastěhovala, řekla, že se za mého syna stydí. Ale Saša se k ní choval velmi dobře. Nikdy neřekl nic špatného.
Rozhodl jsem se počkat. O šest měsíců později jsem ji požádal o ruku. Všechno jsem si dobře promyslel. Byli jsme sami v jedné velké kavárně a já jsem jí ten den opravdu chtěl udělat výjimečným.
Když jsem ji požádal o ruku, řekla, že nebude souhlasit, dokud nevyřeším problém s jejím synem. Laura říkala, že ji Saša nikdy nepozná jako svou matku, že pro něj bude vždycky cizí.
Dodala, že kdybych Sašu přestěhoval ke svým rodičům, souhlasila by. Nevím, co mám dělat: je to můj syn. A ona je moje oblíbená žena. Jak mi mohla něco takového navrhnout?
