Když jsem odešel do důchodu, rozhodl jsem se koupit dům na venkově. Mnoho let jsem šetřil, abych si mohl splnit svůj sen. Peněz jsem neměl mnoho, ale na malý domek to stačilo. Ale abych se tam mohl přestěhovat, bylo třeba provést rekonstrukci. Dům byl starý, ale dalo se v něm žít. Stačilo pár drobných oprav a přemalování stěn.
Můj zeť je povoláním stavitel. Napadlo mě, že bude nejlepší obrátit se na něj. Požádal mě, abych mu poslal fotografie domu. Poté, co si vše prohlédl a zanalyzoval, mi poslal seznam stavebního materiálu, který je třeba koupit. Když jsem nakoupil vše, co bylo na seznamu, zavolal jsem zeťovi.
Santa slíbil, že brzy přijede, ale místo něj se objevila moje dcera Monika. – Mami, Santa má jiné povinnosti. Máme půjčku, dvě děti, a teď ti má udělat rekonstrukci zadarmo? Přemýšlela jsi, za co budeme kupovat jídlo? Jak budeme platit splátky? – Řekla Monika.
To mě zarmoutilo. Vždycky jsem jim pomohl, když to potřebovali. Nikdy jsem je neodmítla, když bylo třeba se postarat o děti, dávala jsem jim peníze, když byli v nouzi. Doma byla práce na několik dní, dalo se to dělat o víkendech nebo odpoledne.
Oznámil jsem Nikolajovi, že svůj byt pronajmu a vydělané peníze použiji na zaplacení jeho práce. Můj zeť však peníze nechtěl. Ukázalo se, že to byl nápad mé dcery.
Když Nikolaj dokončil rekonstrukci, dům okamžitě změnil svůj vzhled. Stodola se změnila v krásný a reprezentativní dům.
I když zeť odmítl, dala jsem mu skoro všechny peníze, aby mi to dcera nezazlívala. Snažila jsem se nějak přežít až do důchodu. Dcera dobře věděla, že jsem jim dala poslední peníze, ale ani nezavolala, aby zjistila, jestli mám dost na chleba.
Kontakt s dcerou jsem nepřerušila, ale můj vztah k nim se změnil. Navštěvovala jsem je méně často, a když mě požádala o pomoc, většinou jsem odmítla, protože nepříjemná pachuť z toho rozhovoru ve mně zůstala. Ukázalo se, že peníze jsou pro ni důležitější než vlastní krev.
