Moje tchyně mě naučila všechno – jak být dobrou manželkou, dobrou matkou a dobrou hospodyní. Manželova matka byla chytrá žena, i když ve škole absolvovala jen tři třídy. No, inteligenci člověka přece nemůžete posuzovat podle jeho skutečného vzdělání, ne? Obecně řečeno, když jsem se vdávala, byl můj muž zvyklý, že manželka uspokojuje všechny jeho potřeby.
Vařila jsem mu a podávala jídlo, i když jsem pracovala na plný úvazek. Tak tomu bylo ve všech rodinách v naší vesnici. Jednoho dne jsme navštívili mou tchyni, které už táhlo na sedmdesát a měla potíže s vlastní chůzí.
Tchyně byla stále schopná se o svého manžela postarat a zdálo se, že totéž očekává ode mě. Obsluhovala jsem celou rodinu, zatímco oni seděli a čekali, až všechno udělám já. Bylo toho na mě moc a už jsem to nemohla vydržet. Po třech dnech si mě tchyně vzala stranou a řekla mi, že musím manžela převychovat. Varovala mě, že pokud to neudělám, budu toho do konce života litovat.
Můj tchán kupodivu tchyni podpořil s tím, že bych neměla svému muži stále sloužit. Uvědomila jsem si, že takhle bych dlouho nevydržela. Nakonec jsem začala pracovat na manželově vzdělání.
Musím přiznat, že to byl náročný proces. Byl zvyklý, že se všechno dělá za něj, a chvíli mu trvalo, než si zvykl dělat věci sám. Hodně jsme se v té době hádali a on mi dokonce vyhrožoval rozvodem, ale já se nevzdávala. Chtěla jsem, aby pochopil, že jsme rovnocenní partneři.
Časem si manžel na novou rutinu zvykl a vedli jsme spokojený život. Jsem vděčná své tchyni, že mě naučila všemu, co jsem potřebovala vědět o tom, jak být dobrou manželkou, aniž bych se stala manželovou služkou. Na svou tchyni budu vždy vzpomínat s láskou.
