Svého syna jsem vychovávala sama: manžel nás opustil, než dítěti byly tři roky. Když bylo Lukášovi 22 let, seznámil se s dívkou, která otěhotněla, a vzali se. O devět měsíců později se narodilo zázračné dítě.
Syn a jeho žena Maya žijí s babičkou, která má vzhledem ke svému věku velmi těžkou povahu. Mayina babička často nadává mladším, protože dítě stále pláče, a její vnučka ne vždy udržuje v domě pořádek, protože se stará o malé dítě.
Chápu ji, sama jsem si tím prošla. Můj syn a Mája se začali hodně hádat, protože Luka má problémy s prací – pracuje na jednom místě maximálně tři měsíce.
Šéf říká, že často chodím pozdě. Doprava je ale špatná, kdybych měl auto, tak bych nechodil pozdě,“ zdůvodňuje syn. Je to flákač, stejně jako jeho otec.
Sotva dokončil školu a ani se nepokusil jít na univerzitu. Naproti tomu snacha je pracovitá dívka. Když byl dítěti jeden rok, našla si práci na dálku, aby si alespoň něco vydělala.
V poslední době syn často jezdí ke mně domů a zůstává u mě přes noc.Řekl, že Maya na něj tlačila, aby od babičky odešel. „Mami, proč si musíme pronajímat byt? Jen přijdeme o peníze. Proč nám neseženeš hypotéku? Budeme ji platit sami, o nic nepřijdeš. Prostě teď nemáme peníze na to, abychom si vzali půjčku.“ Syn mě prosil.
Uvědomil jsem si, že pokud se neodstěhují a nebudou žít sami, pravděpodobně se rozvedou, protože nenajdou společnou řeč. Navíc mají babičku, která jim neustále nadává kvůli dítěti.
Navrhla jsem jim, aby bydleli u mě, ale syn s tím nesouhlasil. Nevím, jestli mám souhlasit s tím, aby si vzali půjčku, nebo ne. Přece jen jsem si vědoma toho, že syn je flákač, přijde opět o práci a já budu muset půjčku splácet sama
