“Nedávno přijel do Travnik, naší malé vesnice nedaleko Lublinu, strýc z Ameriky. John odešel před 20 lety do USA, kde si založil vlastní firmu a udělal impozantní kariéru. Měli jsme velkou radost, že k nám strýc přijel, a doufali jsme, že nám přiveze spoustu dolarů, které nám umožní jednou provždy změnit náš život.”
Strýc z Ameriky
John (John) odjel do Ameriky před dvaceti lety. Měl našetřeno 20 000 eur, které se rozhodl investovat do malého cateringového podniku. Když se mu však začalo dařit, úplně na nás zapomněl a nemluvil s námi.
Nedávno nám však zavolal a vedl s rodiči několikahodinový rozhovor. Během této vášnivé diskuse vyšlo najevo, že John má za sebou působivou kariéru v USA a že jeho podnik se velmi rychle rozrostl. Jeho strýc se chlubil, že si vydělal opravdové kokosy a splnil si všechny sny, ale přesto mu v životě něco chybělo a stýskalo se mu po rodném městě.
Nakonec nám však vysvětlil, že by se rád vrátil s velkou slávou, a navrhl, abychom na jeho počest uspořádali opulentní večírek, a určitě „nebudeme litovat, protože je velmi bohatý“. Moji rodiče samozřejmě okamžitě souhlasili a doufali, že strýc přiveze miliony dolarů, za které zmodernizujeme naši rodinnou farmu.
Strýc přijel o týden později a večírek, který uspořádal ze svých úspor, se opravdu vydařil. Nejvíce mě však překvapilo, že strýc se na jídlo díval s takovým potěšením a byl stále nenasytný. Chci říct, že hltal takové množství jídla, jako by nejedl už mnoho týdnů.
Kromě toho byl oblečený tak nějak úplně normálně a nevypadal, že by vydělával miliony, ale na druhou stranu, bohatí lidé se většinou svým bohatstvím nechlubí
Strýček nás oklamal
Se strýcem jsme si skvěle popovídali a v jednu chvíli nám začal vyprávět o svém velkolepém úspěchu a vybudování značky přes noc. Jeho příběh zněl tak mýticky a nevěrohodně, přesto jsme mu všichni uvěřili. Sám jsem se přiznal, že jednou bych také chtěl mít takovou firmu, jako má John. Pak mi, nebo vlastně nám, můj strýc navrhl velmi výmluvnou věc.
John nám vysvětlil, že vést tak velkou firmu je velmi obtížné a že by nám ji mohl přenechat, kdybychom mu dali 200 000 zlotých. Tato částka by mu stačila na to, aby se uživil a žil na venkově, a já bych odjel do Států a vydělával bych na vedení podniku, který bych nyní vlastnil, a polovinu měsíčního zisku bych posílal rodičům a oni by za něj modernizovali farmu. Trochu mě překvapilo, že strýc byl ochoten převést na mě prosperující podnik za pouhých 200 000 eur. Vysvětlil mi však, že je vlastně vděčný za naše dobré přijetí a chce nám za to něco dát.
Velmi rychle jsme sepsali smlouvu, nechali ji notářsky ověřit a již po jednom dni jsem byl majitelem firmy.
Bohužel pak strýc vzal peníze a zmizel. Začali jsme se o vše zajímat a ukázalo se, že strýc na mě přepsal firmu, která byla zatížena obrovskými dluhy.
Nemůžu tomu uvěřit… Nevíte někdo, jak to zrušit?
