– Budeme spolu žít navždy,” zašeptal Roman tiše Marii, když se přihlásili na matrice.
– V dobrém, nebo ve zlém? – Zeptala se s úsměvem a pohlédla mu do očí, které byly plné štěstí.
– V dobrém i zlém! – Sebevědomě přikývl a přitiskl ji k sobě ještě pevněji.
– Nenudila by ses se mnou celou tu věčnost? – zeptala se Máša hravě, naklonila hlavu a šibalsky na něj přimhouřila oči.
– Jak se můžeš nudit, když tě miluju víc než život? Spíš se bojím, že se budeš nudit z mé neustálé přítomnosti,” odpověděl Roman.
– Chtěla bych, abys byl pořád se mnou,” přiznala Máša a políbila ho. – Chtěla bych s tebou usínat a probouzet se, vařit ti snídaně, obědy a večeře, čekat na tebe večer po práci a trávit s tebou všechny večery.
Po absolvování pedagogické školy pracovala Maria jako učitelka na základní škole. Plánovala, že se domů vrátí dřív než její manžel a že stihne všechny domácí práce, než přijede. Roman snil o tom, že jim zajistí pohodlný život.
– Budu ještě chvíli pracovat, otevřu si vlastní firmu, budu zaměstnávat lidi,” řekl zasněně. – Budeme stavět domy. A pro nás dva postavím ten nejkrásnější dům! A pak budou děti.
– Kolik dětí budeme mít? – zeptala se Máša záhadně.
– Hodně! – odpověděl sebevědomě. – Stejně jako moje babička. Táta měl čtyři sestry a dva bratry a všichni byli vždycky přátelští. Víte, že i teď se navzájem podporují.
– Ano, máte báječnou rodinu,” souhlasila Máša.
Když Roman řekl rodičům o svém záměru představit jim svou nevěstu, uspořádali skutečnou oslavu a pozvali celou rodinu. Přivítali Marii tak srdečně, že se cítila jako součást rodiny.
Po svatbě se novomanželé vydali na svatební cestu a po návratu jim Romanova teta nabídla bydlení ve svém bytě – na několik let totiž opouštěla město. Během této doby si Roman splnil svůj sen: otevřel si stavební firmu a začal stavět dům. A brzy Maria oznámila, že je těhotná.
– Pokusím se do narození dítěte dokončit alespoň provizorní dům,” řekl Roman. – Zařídíme ho a pak se přestěhujeme do velkého domu.
– Proč jsi si jistý, že bude mít syna? – zajímala se Máša.
– Jen pocit!” řekl hrdě. – Je to pocit, který přišel sám od sebe, takže to tak bude.
– Co když je to dcera? Byli byste zklamaní?
– Ne, samozřejmě že ne! Je mi jedno, jestli to bude syn nebo dcera, budu tě milovat stejně!
– Mně je to taky jedno. Hlavní je, aby dítě bylo zdravé! Snili jsme o velké rodině!
Manželé seděli v objetí a představovali si, jak zařídí dětský pokoj.
– Nejdřív jeden dětský pokoj a pak přidáme další,” usmál se Roman. – Je dobře, že je tu dost místa. A na dvoře udělám velké hřiště……
Mariino těhotenství však nebylo snadné. Vyskytly se komplikace a musela často pobývat v nemocnici, téměř až do porodu. Na krátkou dobu ji propustili, ale brzy byla opět v nemocnici.
– Bylo by lepší se takového dítěte zbavit,” radila mi kamarádka Marina. – Zachráněné dítě není dítě, jak říkávala moje babička.
– Marino, co to říkáš?! – Maria byla rozhořčená. – Každé dítě bude milováno! Výsledky ultrazvuku jsou dobré.
– Záleží samozřejmě na vás. Jen si pamatujte, že manželé obvykle před problémy utíkají. Jste si jistá, že je vám váš Roman nyní věrný? Možná už dlouho utíká. A pokud se dítě narodí s abnormalitami nebo nemocné, určitě uteče a vy se budete kousat do loktů.
– Marino, promiň, ale dokud se mi dítě nenarodí, nechci s tebou mluvit. Předtím jsi nebyla tak toxická. Co se s tebou stalo? Roman pracuje ve dne v noci, staví dům a dohlíží na dělníky. Jsem si stoprocentně jistá, že je mi věrný. Jinak bych to cítila.
– No, no, no,” ušklíbl se můj přítel nešťastně. – Jestli si nechceš povídat, tak si povídat nebudeme.
A odešla, její podpatky klapaly na dlážděné podlaze.
Máša se divila. Proč byla její přítelkyně tak nepřátelská? Možná žárlila. Marina sama manžela neměla a muži, kteří se o ni ucházeli, jak sama říkala, rychle zmizeli. Možná to bylo kvůli její zášti, že Romana pomlouvala. Vůbec takový nebyl, tím si byla Máša jistá. Bylo na něm vidět, že je z práce vyčerpaný. Prostě neměl energii na to, aby podváděl. Někdy však v její mysli stále přetrvával červík pochybností. Máša se však snažila tyto myšlenky zahnat.
Když nastal čas porodu, Maria se cítila špatně. Porod byl těžký, dítě se narodilo velmi slabé a šlo rovnou na jednotku intenzivní péče se zápalem plic.
Maria se bála, že se jí udělá špatně. Roman se všeho vzdal, zaplatil jí soukromý pokoj a celý den seděl vedle ní.
Rozuměli si beze slov. Dokonce i společné ticho bylo útěšnější než samota. Po dvanácti dlouhých a vyčerpávajících dnech však lékaři oznámili, že tělo dítěte se s nemocí nedokáže vypořádat.
Maria jako by se žalem ponořila do temnoty. Prožila toho tolik, aby skončila tak tragicky. Jako by to nestačilo, lékař jim sdělil další smutnou zprávu.
– Vidíte, problém je ve vás,” řekla Máše. – Raději se nepokoušej znovu otěhotnět. Každý pokus by mohl skončit stejně nešťastně.
– Co se stane nyní? – zeptala se Máša svého manžela a snažila se zadržet slzy. – Chystáš se mě opustit? Proč potřebuješ takovou ženu? Můžeš si najít jinou.
– Přestaňte plácat nesmysly! – řekl Roman uraženě. – Miluji tě a budu tu pro tebe, ať se stane cokoli, v dobrém i zlém!
– Ale jak můžeš být šťastná bez dětí? Jak můžeme dál žít v klidu? Nemohu! Bude lepší, když hned odejdeš, pochopím to. Bylo by to lepší než čekat, až to řekneš ty.
– Nikdy to neřeknu,” trval na svém Roman, ale Máša ho odmítala poslouchat.
– Pojedu za rodiči,” řekla Maria, když se po rozloučení s dítětem vraceli ze hřbitova.
– Jedeme domů! – Roman jí pevně odpověděl a vzal ji pod paží.
Od té doby se však jejich vztah změnil. Maria se zcela uzavřela do sebe a Roman trval na tom, aby dala výpověď. Bydleli v provizorní budově, jak plánovali, a on pokračoval v dostavbě domu. Jeho maminka, tety a Mášini rodiče se střídali, aby Romanovi pomohli a Marii podpořili, ale ona odmítala s kýmkoli mluvit. Marina ji často navštěvovala a pokaždé říkala to samé: měla ji poslechnout, ale teď už se nedá nic změnit.
– Nech Romku být,” napomenula ji a využila chvíle, kdy v okolí nebyli žádní příbuzní. – Proč mu kazíš život? Je mladý, najde si jinou, která mu dá zdravé děti. A ty pak budeš trpět, až to přizná. Vybere si ženu s dítětem a rozloučí se s tvou láskou. Mashko, mám o tebe strach. Mysli na své rodiče, na mě. Máme tě rádi a nikdy tě nezradíme, ale na muže se nemůžeš spoléhat.
– Jdi pryč,” zašeptala Maria tiše. – Už sem nechoď.
Když Marina odešla, Máša křičela tak hlasitě, že ji Roman slyšel i na stavbě a přiběhl.
Pevně ji objal a políbil na temeno hlavy, ale ona se ho snažila odstrčit a křičela, že už ho nepotřebuje a že by si měla najít někoho, kdo umí pořádně rodit.
– Nepotřebuji nikoho jiného než tebe,” zašeptal. – Jsi jediná, kterou mohu milovat. A i když nemůžeme mít děti, udělám cokoli, abychom byli šťastní. Právě prožíváš bolest ze ztráty dítěte, ale čas léčí. Musíte jen počkat.
Ale Máša se nezlepšila. Naopak, bylo jí den ode dne hůř. Roman ji bral na konzultace, zval specialisty z různých klinik. Všichni lékaři jen zvedli ruce: fyzicky byla zdravá a jediným řešením bylo léčit ji u psychoterapeuta. Roman však svou ženu do nemocnice kategoricky odmítl poslat.
Čas plynul a Máša byla stále slabší a slabší. Nepomohly ani manželovy prosby, ani matčiny slzy. Celý den ležela na posteli, zírala do stropu a plakala. Léky předepsané lékařem neměly žádný účinek.
Roman se jen stěží ovládal, aby se nezhroutil a nenapil jako ostatní. Už dokončil stavbu domu, zařizoval ho a o každém kroku vyprávěl své ženě.
– Chtěl jsem vybrat tapety do naší ložnice, ale myslel jsem, že bychom to měli udělat společně,” řekl a pohladil ji po ruce. – A kachličky do koupelny taky nechci vybírat sám. Mash, vzpamatuj se. Přemýšlej o mně. I pro mě je to těžké a ještě těžší je vidět, jak trpíš. Pojďme to překonat společně. Slíbili jsme si, že se budeme podporovat v dobrém i zlém. Probuďte se!
Maria jen unaveně zavřela oči a požádala, aby ji nechali o samotě. Pak se ponořila do snu, v němž s manželem seděli na trávníku a kolem nich si hrály děti – chlapci a děvčata. Při těchto představách se dokonce usmívala, ale když otevřela oči a uvědomila si realitu, znovu se rozplakala.
Jednoho večera, když Maria usínala, se zpoza dveří ozvaly hlasy. Poznala Marinin zvonivý hlas. Proč ona a Roman zvyšovali tón? Brzy to bylo jasné.
– Proč jste přišel? – zeptal se Roman přísně.
– Přišla jsem to uvést na pravou míru,” odpověděla Marina vzdorovitě. – Už nebudu skrývat pravdu. Jsem těhotná! A teď se musíme rozhodnout. Buď tahle zelenina, nebo já! Vyberte si! S kým by vám bylo lépe – se sobeckou ženou, které na vás nezáleží, nebo se zdravou, přiměřenou a krásnou ženou?
– O čem to mluvíš? – Roman zasyčel a ztišil hlas. – Nikdy Mášu neopustím. Říkal jsem ti, že to byl chvilkový impuls. Souhlasil jsi. Co chceš teď?
– Dítě potřebuje otce! – Marina řekla. Máša uslyšela kroky a uvědomila si, že ji vedou ze dveří.
Srdce jí bušilo v hrudi. Maria vstala, posadila se na postel a položila si hlavu na dlaně. Jak by mohl? – Napadlo mě to. Jak bys mohl? – zopakoval druhý. Najednou si uvědomila, že se předpovědi její kamarádky vyplnily. Marina využila situace a svedla Romu. Kdyby se však Máša vzchopila, nepodlehl by. Měla v hlavě zmatek. Nepřemýšlela o důsledcích své deprese, myslela jen na sebe a utápěla se ve vlastním neštěstí. Ale teď už bylo pozdě. Marina měla pravdu: dítě potřebovalo otce a Roman by měl být zodpovědný za své činy.
Roman byl dlouho pryč. Máša si představovala, jak by se z toho dostal, co by řekl.
Když se vrátil se sklopenou hlavou, Máša se zeptala:
– Co se stalo? Kdo tam byl?
Sedl si vedle mě a neskrýval pravdu. Řekl mi všechno tak, jak to bylo.
– Dnes přišla tvoje přítelkyně Marina… – Roman chvíli mlčel, sbíral myšlenky a pak pokračoval: – Musím ti něco říct. Jen mě v klidu poslouchej, ano? Byl jsi odtažitý. Nejdřív jsi rodila, pak jsi měla půl roku deprese… Nemluvím o něčem globálním, ale nechceš se mnou ani mluvit. Cítila jsem se tak osamělá, že když mě Marina požádala, abych jí pomohla s instalací vany, a pak mě zavolala na večeři a začala se o mě aktivně starat, neodmítla jsem. Ano, rychle jsem si uvědomil svou chybu, ale nic se nedá napravit. Podvedla jsem tě a pak jsem se málem zbláznila z pocitu viny. Ale jestli to bude pokračovat, bojím se, že mi zase rupne v bedně. Nepřestala jsem tě milovat, ne, to si nemysli. Jde jen o to, že každý potřebuje vřelost, pochopení. A ty jsi zmrzlý. Chladný, lhostejný, jako cizinec…
Marina říkala, že je těhotná, ale já tomu nevěřím. Ale i kdyby to byla pravda, stejně tě neopustím. Ale je pro mě opravdu těžké to všechno přijmout. Nevím, jak se mi podařilo vydržet tak dlouho, aniž bych spadla z kola ven a pila ze samoty.
Maria se na manžela podívala s výčitkou v očích a tiše se rozplakala.
– Kdybys opravdu miloval, nikdy bys to neudělal. Jdi pryč. Její dítě potřebuje otce.
– Mášo, Mášo…” Roman zavrtěl hlavou a zvedl se ze židle. – Jak jsi nic nepochopil… Jaká škoda!
Rychle opustil dům a práskl dveřmi.
Druhý den ráno šel Roman k Marině domů. Otevřela mu s širokým úsměvem:
– Konečně jsi se rozhodl opustit svůj…?
Ale on ji náhle přerušil:
– Pojďme!
– MATRIČNÍ ÚŘAD? – Usmála se.
– Do nemocnice! Půjdeš k lékaři a dostaneš těhotenský průkaz.
– Já nikam nepůjdu,” trhla rukou.
– Ano, jdeš! – řekl Roman pevně. – Jinak si budu myslet, že sis to všechno vymyslel.
– Mysli si, co chceš, ale já tě nepotřebuju! – vyhrkla Marina. – Chtěla jsem se jen pomstít Máše, vzít jí tě.
– Pomstu? Za co? – zajímal se Roman.
– Protože vždycky dostala to nejlepší! Na střední škole mi přebrala kluka, i když věděla, že ho mám ráda. Jakmile ji pozval do kina, úplně na něj zapomněla. Pak si našla tebe a vdala se tak “šťastně”. Myslíš, že se mi líbí, když dostanu kopačky?! Doufal jsem, že když nebude mít děti, nebudeš s ní chtít zůstat a zaměříš svou pozornost na mě. Ale ty jsi tak povrchní. Proč ji vůbec chceš? Ošklivá, chladná…
– Počkej…” Roman se na chvíli zamyslel. – Takže ty jsi to celé zařídil? Když byla Máša těhotná, chodil jsi často. A pak jsi ji navštívil v nemocnici, i když to nebylo nutné.
– To je ale chytrý odhadce,” ušklíbla se Marina. – Samozřejmě, že ano. A zaplatila jsem lékaři, aby zfalšoval diagnózu neplodnosti. Proč, baví tě vidět ji šťastnou? Víš, kolikrát jsem se zbavila dětí, abych teď sama nemohla otěhotnět?
Marina přešla od křiku k hysterii. Roman najednou na všechno zapomněl, když se dozvěděl, že Mášina diagnóza je falešná.
Vyběhl z Marinina bytu a spěchal domů, cestou koupil kytici jejích oblíbených čajových růží.
Když vběhl do domu, ztuhl na prahu. Máša mu vyšla vstříc v krásných šatech, s pečlivě upravenými vlasy a dokonce i obarvenými řasami. Z kuchyně se linuly lákavé vůně.
– Promiň, Romko,” vrhla se mu na krk. – Celou noc jsem přemýšlela a uvědomila si, jak moc jsem se mýlila. Pro své chování nemám žádnou omluvu. Máš pravdu, myslel jsem jen na sebe. Omlouvám se… Všechno jsem si uvědomil a už ti to nemám za zlé. Pokud se rozhodneš jít za Marinou a jejím dítětem, pochopím to. Tohle všechno se stalo kvůli mně.
Roman vytáhl telefon a zapnul záznam jejich rozhovoru s Marinou. Máša poslouchala a tiskla si dlaně na rty. Nedokázala si představit, jak by její přítelkyně, které svěřila svá nejhlubší tajemství, mohla něco takového udělat.
– Odpustila bys mi? – Roman se nedůvěřivě zeptal.
Máša přikývla.
– To už jsem udělala. A chci to vynahradit, získat zpět to, co jsme mezitím ztratili. Mám dokonce přibližnou představu o tom, jaké tapety chci do ložnice, a do dětského pokoje budeme kupovat……
Začala se nadšeně dělit o své nápady a Roman se tiše usmál. Jeho Máša byla zpátky a teď se jim bude dařit lépe než dřív.
