Alexej se znovu rozhlédl. Strašně se bál, že si ho někdo všimne, že ho uvidí, jak znovu nastupuje do ošuntělého předměstského autobusu. Jeho okolí teď bylo jiné: známí by se mu smáli, kdyby se dozvěděli, že pochází ze zapadákova, kde žila jeho matka, kterou čas od času navštěvoval.
Jistě by bylo bezpečnější, kdyby tam vůbec nejezdil. Ale Alexej nehodlal pracovat pro svého strýce a musel získat nějaké peníze na živobytí. Několikrát do měsíce chodil do vesnice, aby přinesl jídlo a nějaké peníze.
Jeho matka mu vlastně vydržovala domácnost. Všechno prodávala na trhu a výtěžek pečlivě šetřila pro svého syna. Při této návštěvě se rozhodl zůstat dva dny, aby vysvětlil, že už sem nebude jezdit tak často, protože si prý našel práci. Přestože právě procházel zásadní životní změnou.
Tento příběh začal před necelými třemi měsíci. Tehdy Alexej potkal Karinu. Nebyla to jen tak obyčejná dívka, ale ideál, který si nejednou nakreslil ve svých představách.
Byla stylová, krásná a sebevědomá a měla peníze, přesněji řečeno je měl její otec. Karinu zásoboval částkami, o jakých se Alexejovi ani nesnilo. Ale ona byla vždycky krátká – stejně jako Alexej nedodržovala pracovní kázeň, ale ráda se bavila, jako by peníze nikdy nedošly.
Ljoša z ní byl nadšený a pokaždé se na svou oblíbenkyni díval se zatajeným dechem. Rychle se sblížili, ukázalo se, že mají hodně společného, a téměř po celou dobu byli nerozluční.
Jednoho dne po rozhovoru s otcem Karina vztekle mrštila telefonem o zeď:
– “Kéž bych se kvůli tobě mohla přestat červenat.” Ne, slyšel jsi to? Červená se kvůli mně! – hodila.
Alexej, který se s Karininým otcem setkal jen jednou, navrhl:
– Co kdybychom všechno změnili? Vezměte se. Tvůj otec ti pravděpodobně dá podíl ve firmě a ty se rázem staneš nejen nezávislou, ale také velmi bohatou.
Carina se na něj podívala, jako by viděla ducha.
– Ach, ano! Takže jsi mnohem chytřejší, než jsem si myslel.
Okamžitě mu skočila do náruče:
– Tak co, Ljošo, vezmeš si mě?
Zpočátku si chlapec neuvědomoval, co všechno se děje, ale brzy se mu v představách objevil život s Karinou. Samozřejmě si chtěl vzít někoho, jako je ona, a život v blahobytu mu nešel z hlavy.
Do slavnostní události zbýval necelý měsíc a on upřímně věřil, že tentokrát mu matka pomůže s penězi na slušivý oblek. Karina sice tvrdila, že všechny výdaje zaplatí, ale pro něj šlo v tuto chvíli o princip. Po krátkém přemýšlení se Ljoša rozhodl, že matce o nadcházející události neřekne, nehodlal to udělat, protože se styděl. Myslel si, že bude lepší, když vše proběhne v tichosti a bez povšimnutí.
Jeho matka, ačkoli byla stále plná elánu, vynikala svou venkovskou, hnojem pokrytou prostotou. Ať už měla na sobě cokoli, rustikálnost byla nespoutaná.
Alexej obecně mlčel.
Rozhovor probíhal tak, jak doufal. Matka ho pochválila, že si údajně našel práci, a položila před něj úctyhodný balík peněz.
– Srdce mé matky zřejmě cítilo, že bude brzy potřebovat peníze, a tak selata zabila a prodala, a vidíte, bylo to právě včas. Mohla by sis koupit nějaké slušné oblečení,” navrhla matka. – Tohle je celé obnošené, ošoupané a seprané.
Ljoša jen stěží zadržoval smích.
– To není takový problém. Děkuji ti, miláčku, věděla jsem, že mě nenecháš v nesnázích, že se na tebe můžu spolehnout.
Věra Maximovna objala svého syna.
– Jsem tvoje máma. Jak se k tobě můžu otočit zády?
Druhý den ráno, když odcházel z domu, se na ni Alexej podíval a pomyslel si, že už ji možná nikdy neuvidí, že tato návštěva bude jeho poslední.
Už sem nehodlal přijít, protože doufal, že teď už bude mít vlastní peníze. A jeho matka by za ním nikdy nešla, protože prostě nevěděla, kde ho má hledat. Začínala pro něj nová životní etapa, ve které pro ni nebylo místo.
Svatba se konala v nejprestižnější restauraci ve městě. Karina vypadala jako nevěsta úchvatně a tentokrát to s alkoholem nepřeháněla.
– Budu trpělivá až do konce akce, jinak bude můj otec velmi nešťastný,” žertovala.
Ve skutečnosti měl její otec důvod k obavám, protože Karina se v opilosti občas přestala ovládat a dokázala dělat naprosto divoké věci.
Když hosté začali rozdávat dárky, Alexejovu pozornost náhle upoutala žena stojící v rohu sálu. Byla to jeho matka. Prodírala se davem s obrovskou taškou plnou sklenic s domácím jídlem.
Polil ho studený pot. Tiše řekl Karině, že se brzy vrátí, a rozběhl se k matce. Chytil ji za ruku a vedl ven.
– Lyosho, kam mě to vedeš? Tolik jsem se bála, že to nezvládnu. Telegram asi nedorazil. Pošťačka Galka si zlomila nohu a leží doma. Ještě že jsem v televizi slyšela o svatbě oligarchovy dcery,” řekla za chůze. – A byla tam tvoje fotka, synu! Gratuluji, zlato!
Alexej se vzpamatoval a vykřikl:
– Proč jsi tady? Chceš mi všechno zkazit?
– Aljošenko, o čem to mluvíš? Přišla jsem na vaši svatbu, přinesla jsem vašim přátelům domácí jídlo, aby mohli ochutnat opravdové jídlo,” řekla nadšeně.
– Nechci tě tu vidět. Uvědomuješ si, že do této společnosti nepatříš? Máte vůbec představu, jaká úroveň lidí se zde shromažďuje?
Věra Maximovna se podívala na svého syna a oči se jí už leskly slzami.
Aniž by se ohlédl, Alexej se vrátil do restaurace, odkud se ozývala hudba. Věra zůstala stát uprostřed ulice. Trochu se uklidnila, pak zvedla tašku a pomalu odešla, přičemž za sebou zanechala stopu marmelády z rozbité sklenice.
Na svatbě bylo tolik darů, že Alexejovi a Karině trvalo jen dva měsíce, než začali pracovat ve firmě, kterou dostali darem. Její otec je musel přesvědčovat, že pokud firmu nepřevezmou, může být prodána.
Poté, co sebrali odvahu, se konečně pustili do práce. Podle jejich názoru bylo nejdůležitější najít schopného manažera, na kterého by se mohli spolehnout. Kupodivu to byla právě Karina, kdo našel toho pravého: mladého a inteligentního muže, který okamžitě pochopil, jak podnik řídit.
Alexej věřil, že teď s Karinou najdou klid a štěstí. Byl však zklamán. Christine, která byla zaneprázdněná zábavou, najednou přešla k práci. To ho zmátlo a dokonce ranilo, protože si představoval jinou budoucnost.
Byl si jistý, že Konstantin, kterého najala jeho žena, odvádí skvělou práci. Proč Karina trávila tolik času v kanceláři?
Alexej tři měsíce mlčel, ale nakonec to nevydržel a své ženě všechno řekl.
– Takhle jsme se nedohodli! Jsi celý den v práci, i když máš Konstantina, kterému platíš. Nech ho dělat všechnu práci! Už dlouho jsme spolu nebyli venku.
Carina se na něj podivně podívala.
– Ano, miláčku, máš pravdu. Vymyslím, kam bychom mohli jít.
Později večer mi řekla, že je přátelé pozvali do venkovského domu. Alexej byl nadšený a políbil ji. Tohle je jiné, pomyslel si a začal se přehrabovat ve skříni a vybírat, co si vezme na sebe na večírek.
Karina zvedla telefon a vytočila něčí číslo.
– To je v pořádku. Budeme tam v sedmnáct nula nula.
***
Na večírku si Alexej všiml, že Karina nepije, a byl překvapený.
– Jsi v pořádku? Jsi v pořádku? – zeptal se jí.
– Někdo musí být střízlivý, aby nás odvezl zpátky,” řekla mu.
Zarazilo ho to o to víc, že dříve Karinu nikdy nezajímalo, jestli řídí opilá. Chtěl jí to říct, ale neměl čas – rozhovor s hosty se protáhl, pak byly přípitky a tanec. Neviděl ji, dokud ho nenašla.
– Lyosho, pojďme domů. Sotva stojíš na nohou,” řekla.
Alexej se zasmál a objal svou ženu kolem ramen.
– Ještě víc se mi líbí, když jsi tak vážná.
Matně si vzpomínal, co se stalo potom. Jediné, co si pamatoval, byly hlasy Kosti a Kariny, které zněly vedle něj, když už vyšli ven.
– Pojďme,” řekla.
Alexej se cítil uvolněný a ospalý. Důvěřoval Karině a věřil, že je střízlivá a má vše pod kontrolou.
***
Probudil ho hrubý náraz.
– Vstávej, opilče, co jsi to udělal? – křičeli policisté.
Když Alexej otevřel oči, zjistil, že sedí za volantem auta a před jeho koly leží nějaký muž. Byl ohromen.
– Já to nebyl… Já to neudělal! Kde je moje žena? – Křičel.
– Jsi opilec. Vyhodil jsi ji z auta kilometr odsud, jako zázrakem se jí nic nestalo. Zavolala policii a řekla, že jsi, miláčku, řídil opilý,” vysvětlil jeden z policistů.
– Je to omyl! To jsem nemohl udělat! – zoufale odpověděl Alexej.
– A zatímco jsi tu spal, trochu jsme zapátrali a zjistili, že jsi inkasoval neslušně velkou sumu peněz, aniž bys platil daně. Takže půjdeš do vězení. Začni se zpovídat, protože si odsedíš hodně času,” dodal druhý policista.
Alexej si připadal jako v mlze.
Teprve u soudu si při pohledu na Kosťu a Karinu uvědomil, že to na něj ušili. Chtěli se ho zbavit kvůli penězům a pojištění. Alexej se rozplakal:
– Mami, co jsem to udělal…
Karina se při vyřčení rozsudku ani nezvedla. Zoufale křičel a mlátil do mříží:
– Je to všechno nahrané! Neřídil jsem, žádné peníze jsem neviděl!
Alexejovi samozřejmě nikdo nevěřil. Kdo si sakra myslel, že je, když se dostal k penězům tak vlivného muže, který se nad ním dokonce povýšil a dal za něj svou dceru? A k tomu smrtelné sražení chodce… a to všechno pod silnou dávkou alkoholu. Soudce neváhal a vynesl rozsudek. Patnáct let.
***
První dva roky ve vězení se pro Alexeje protáhly jako věčnost. Na psaní dopisů neměl ani pomyšlení, protože kromě matky mu nikdo jiný nezbyl. Příbuzní a přátelé, s nimiž se seznámil prostřednictvím své ženy, o něj nestáli a k ostatním se obrátil zády. Cítil se opuštěný. Nemohl matce napsat, svědomí mu to nedovolilo, protože si uvědomoval, jak ji urazil.
Jednoho dne byl nečekaně předvolán na schůzku. Alexej tam dál seděl, aniž by se pohnul, za což dostal kopanec do boku a křik od dozorce:
– Filimonove, jsi hluchý? Mluví na tebe!
Vyskočil a udiveně se podíval na strážného.
– Co se děje? – zamumlal Alexej, ohromený tou náhlostí. Neuvědomil si, kdo ho mohl navštívit.
Když vstoupil do zasedací místnosti a uviděl, koho přivedli, vhrkly mu do očí slzy. Vrhl se matce k nohám.
– Mami, prosím, odpusť mi,” opakoval přes vzlyky.
Věra Maksimovna ho pohladila po vlasech, vzlykla a tiše řekla:
– A ty mi odpusť, synu, že jsem si to neuvědomila včas. Něco vymyslíme.
Alexej nejprve hltavě snědl všechno, co přinesla. Nemohl se nabažit domácího jídla: ulamoval si kousky kuřete a chleba, ale hlad ukojit nedokázal.
– Bože, co ti to udělali,” povzdechla si jeho matka. – Prodal jsem farmu a sehnal si právníka. Je přesvědčen, že případ je vymyšlený.
Alexej ztuhl a přestal žvýkat.
– Myslíš, že máme šanci? – zeptal se s pochybnostmi v hlase. – Má mocného otce. Nevíte, co je to za lidi.
– No, náš právník má taky motiv dát věci do pořádku,” odpověděla matka.
– Zkusme to.
– Určitě to bude fungovat. Ale co pak budeš dělat? Půjdeš do města hledat nové štěstí?
Alexej zavrtěl hlavou:
– Ne, už toho mám dost. Vrátím se do vesnice, budu pracovat na poli a dělat s tebou domácí práce.
***
Během šesti měsíců byl případ přezkoumán a Alexej byl propuštěn.
Rychle se ukázalo, že Karina toho dne řídila. Ona i Kosťa natolik věřili svému krytí, že neměli dost rozumu na to, aby si vzpomněli na kamery vzdálené půl kilometru od místa nehody, a své manévry si nahráli. Jak úmyslně přejeli alkoholem zmoženého bezdomovce, přetáhli spícího Alexeje přes volant a ujeli.
Vyšly najevo i finanční podvody: Karina a Kosťa plánovali odjet na cizí náklady na dovolenou do zahraničí. Kromě toho měl Kosťa dluhy na půjčkách, které plánoval tímto způsobem splatit. Karinin otec odmítl svou dceru a jejího přítele krýt a oba šli do vězení.
Když se Alexej vrátil domů, dal se znovu dohromady s matkou. Snažil se jí ze všech sil pomáhat a každou minutu děkoval nebesům, že ji má.
Po roce se jeho život zlepšil, stal se nepostradatelným člověkem ve vesnici a postupně zapomněl na své dřívější problémy.
Matka se jí snažila minulost nepřipomínat a lidé v jejím okolí o tom nic nevěděli, a tak pomlouvali něco jiného. Ten Aljoška Veročkin se vydal dobývat Moskvu, ale tamní krása mu zlomila srdce a on se vrátil domů se staženým ocasem.
