Před šesti měsíci Mila odešla z domova. Ani její manžel, ani děti, ani rodiče její rozhodnutí nechápali. Všichni si mysleli, že má vzornou rodinu, a tak její jednání odsuzovali. To všechno se stalo jednoho dne.
Mila seděla jednoho dne v práci a blížil se konec pracovní doby. Seděla tam a uvědomila si, že se jí nechce domů.
Nečekalo ji tam nic dobrého, jen každodenní život a konzum. Její děti jsou už dospělé, synovi je osmnáct a dceři pětadvacet. Dcera je již vdaná a žije samostatně. Její manžel ji vnímá jako svobodnou služku, jejímž hlavním úkolem je udržovat čistotu a útulnost v domě. Dlouho mezi nimi není nic citového. Syn za ní chodí, jen když má hlad, potřebuje čisté košile nebo nemá peníze.
Mila seděla a chmurně přemýšlela o svém životě. Najednou do kanceláře vešel Pavel, který pracuje na sousedním oddělení.
Zeptal se jí, proč tam sedí, když pracovní den skončil. Mila nevěděla, co ji to napadlo, ale najednou se otevřela a svěřila se se svými myšlenkami. Paul se zasmál a nabídl jí, že s ní zůstane. Už dlouho se mu líbila, ale neměl naději, protože věděl, že je vdaná.
Mila byla zpočátku také v rozpacích, ale nakonec souhlasila. Dalo by se říct, že došlo k poklesu morálních norem. Ale spali v jiných pokojích. A ráno Pavlo připravil snídani. Pro Milu to bylo překvapivé, ale velmi příjemné. Staral se o ni, a tak Mila zůstala s ním. Pak s ní její děti, manžel a rodiče přerušili veškeré styky. Po čtyřicítce je však poprvé skutečně šťastná.
