Nemyslel jsem si, že se mi to stane. S manželem jsme na miminko čekali dlouho. A tady jsem byla v nemocnici a řekli mi, že se moje dítě narodí za 7,5 měsíce. Šla jsem domů nadšená a šťastná.
Přišel jsem domů a nikdo mě nepotkal. Můj manžel, jeho otec a matka seděli v kuchyni. O něčem se bavili: “Kdy s ní skončíte?” Zeptal se manželův tchán. Vešla jsem dovnitř a oni tam seděli a o něčem se bavili, tak jsem se rozhodla situaci rozptýlit: “Jsem těhotná! Gratuluju, mohla jsi to nejdřív říct mně a pak rodičům.” Na ničí tváři jsem neviděl žádnou radost.
Manželovi rodiče se zvedli a odešli s prosbou, aby jejich syn přemýšlel o tom, čemu jsem v tu chvíli nerozuměla. A pak jsem viděla, jak si pro mě manžel přišel s mými rodiči do sirotčince. A první, co tchán řekl, bylo: “Necháš se ostříhat, asi to bude dobré…
Já je vrátím.” Když jsem ta slova slyšel, cítil jsem se uražený.
Nasedl jsem do auta a odjel. Tyto rozhovory o mých srážkách neustávaly a můj manžel mi to řekl: “Dej mu to, on nepřestane. Víte, jsou to moje peníze a peníze mého dítěte, proč bych mu je měl dávat? Můj tchán to slyšel a řekl: “Neměla bys být tak rozrušená, už dlouho hledáme pro našeho syna novou nevěstu.”
“Dej mi ty peníze, já si opravím žigulíky, aspoň mi něco zbude pro tvého syna.” – Tvoje auto mě nezajímá. Jestli ho chceš opravit, udělej to za vlastní peníze. Zapomeňte na mé sekretářky. Už s nimi nemluvím.
Jsem unavená ze všeho toho času, který jsem strávila ve svém vlastním bytě tím, že jsem snášela takové nechutné zacházení se mnou a mým dítětem. Nepracovala jsem proto, abych dávala své poctivě vydělané peníze nějakému cizímu člověku! Který hledá novou nevěstu pro mého manžela během mého těhotenství. A o svého vnuka nijak zvlášť nestojí.
