S manželem máme vlastní firmu, našemu synovi je deset let, bohužel se nemůže pohybovat samostatně, pouze na vozíku. Kolja je mimořádně vyvinutý chlapec a lékaři mu dávají šanci na uzdravení, potřebuje stálou péči, ale s manželem pracujeme a nemůžeme být stále u něj.
Proto jsme se rozhodli zaměstnat pro našeho syna chůvu, vhodnou kandidátku jsme hledali více než měsíc, ale nikdo nám nevyhovoval. Žili jsme v příjemném prostředí, náš dvoupatrový dům jsme vždy udržovali v čistotě a hledali jsme někoho, kdo by nám pomohl nejen se synem, ale i s domácími pracemi.
Proto jsme na nějakou dobu požádali jednu naši příbuznou, aby se o Mykolu postarala, když jsme byli v práci, ale manželka dlouho nemohla pracovat. Jednoho dne, když jsme se vraceli z práce, jsme na autobusové zastávce nedaleko našeho domu uviděli starší ženu. Venku byla sněhová bouře a chudák žena seděla v mrazu.
Muž se nabídl, že zastaví a cizinku sveze, a já jsem laskavě souhlasil. Vystoupili jsme z auta a uviděli ženiny uslzené oči. Synu, já nečekám na autobus, já jen nemám kam jít… Dcera mě vyhodila z domu a nejstarší syn šel do práce, jeho žena mě nemá ráda a nechce mě ani vidět.
Už na nic nečekám, jen tu sedím a přemýšlím, jak si zasloužím, aby se ke mně moje děti chovaly. S manželem jsme se na sebe podívali a tiše se rozhodli, že tuhle cizí ženu vezmeme k nám domů, z nějakého důvodu vzbuzovala důvěru na první pohled. “Víš, už jsi čekala dost dlouho – zveme tě k nám domů, máme v domě spoustu místa a právě hledáme hlídání pro našeho syna, je na vozíčku a potřebuje péči a ty nám budeš pomáhat v domácnosti,” řekla jsem.
Cestou domů mi Nina vyprávěla, že sama vychovala dvě děti a postavila je na nohy. Její nejstarší dcera se brzy vdala a měla tři vnoučata; její manžel neměl tchyni nikdy rád a neustále se kvůli ní s manželkou hádal. Syn babičky Niny si našel ženu, která se okamžitě stala hlavou rodiny, ale manželovu matku neměla ráda a nedovolila mu s ní komunikovat.
Poslední rok byl pro důchodkyni těžký, protože se přestěhovala k dceři a její manžel se ke své ženě choval urážlivě, díval se na ni skrz prsty a říkal, že je jen vyžírá. Dnes ráno babička Nina nevydržela, když ji dcera se zetěm napadli a začali ji obviňovat ze všech svých problémů a vyhodili ji z domu.
Bylo mi té ženy líto, protože bylo vidět, že má dobré srdce. Náš Kolja si s babičkou Ninou okamžitě padl do oka, pracovala jako učitelka matematiky, takže věděla, jak k dětem přistupovat. Dali jsme jí prostorný pokoj a platili jí měsíční plat, aby se starala o našeho syna a dělala domácí práce. Během roku se Baba Nina stala plnohodnotným členem naší rodiny, Mykola jí říkal babičko, chodili spolu na procházky, brala ho do kroužků.
Byli jsme mile překvapeni, když se náš syn postavil na nohy, a to jen díky Babě Nině, každý den s ním pracovala, motivovala ho. Od našeho prvního setkání uplynuly dva roky, Nininy děti k nám několikrát přišly a omluvily se mamince. Ta jim odpustila, ale nechtěla se k nám vrátit s tím, že my jsme teď její rodina.
