Právě před dvěma týdny jsem byla přijata do nemocnice na plánovaný císařský řez. Bylo to mé druhé těhotenství a druhý porod. Operace měla proběhnout ráno, takže jsem měla celý den na zotavení. Později mi na oddělení přivezli ženu z večerní operace.
Byla to Romka, a když jsme se druhý den téměř úplně zotavili, začali jsme se poznávat a nějak komunikovat. “Tohle je můj třetí porod, ale ten první byl úspěšný,” řekla mi Romka Yasya, “předchozí dvě děti se narodily s nemocemi neslučitelnými se životem. Nepřežily ani den. Ano, teď je moje dítě slabé, ale hlavní je, že je živé a zdravé. Zpočátku jsme s dětmi nemohli být, protože byly pod neustálým dohledem lékařů.
Na děti jsme se mohli dívat jen přes sklo. Pak nám konečně dali naše děti a my jsme si je vzali do svého pokoje. Měla jsem velký strach o svého syna, který se narodil před několika dny, a Yasya mě uklidňovala: “Neboj se, všechno bude v pořádku,” řekla s úsměvem. Během pobytu v nemocnici jsme se velmi sblížily.
Její manžel nepřišel jen sám, ale přivedl s sebou celou rodinu. Vítali ji s velkou radostí, někteří z nich dokonce plakali štěstím, že Yasia konečně porodí dítě, které si přála.”Můj postoj k cikánům se hodně změnil,” řekl jsem Jasji, “teď už vím, že jsou jiní. A že jsou mezi nimi dobří, poctiví a pracovití lidé. A obecně na národnosti nezáleží – pokud jste dobrý člověk, budete jím bez ohledu na národ.
