Na začátku mého rodinného života byly napjaté vztahy pouze s tchyní a nyní s manželem. Vše začalo tím, že manžel navrhl, abychom se přestěhovali k jeho matce, a já jsem s touto paní měla špatnou zkušenost. A všechno to začalo před třemi lety. Tehdy se můj budoucí manžel rozhodl, že mě seznámí se svou matkou. Oblékla jsem si své nejlepší šaty, nalíčila se, upravila si vlasy a šli jsme. Moje budoucí tchyně mi dala najevo, že ona je šéfkou domu a já jsem nula. Během setkání se stala nepříjemná událost. Šlo o to, že jsem se přestěhovala do hlavního města, abych mohla studovat, a v rodném městě jsem nechala rodiče, soukromý dům a velkou zahradu. Když se to tchyně dozvěděla, nepříjemně nakrčila nos a při pohledu na mě synovi řekla: “Kde jsi ji takovou našel? Vždyť má na čele velkými písmeny napsáno: “RUSTIC”. Nestydíš se s ní chodit? Copak nebyla jiná možnost?
Vykřikla jsem a šla ke dveřím. Manžel se rozběhl za mnou. Tisíckrát se za matku omlouval. A šli jsme se projít, abych se uklidnila. Nevím, co mi řekl, jak mě očaroval, ale vrátila jsem se do tohoto domu znovu. Tchyně se už relativně uklidnila. O několik měsíců později jsme se vzali. Tchyni bylo zjevně nepříjemné dívat se na mě jako na snachu, ale nevěnovala jsem jí pozornost. Po svatbě jsme začali bydlet na ubytovně, kde jsem předtím bydlela sama. Měli jsme sen, že si našetříme na vlastní bydlení. Šetřili jsme na všem, na čem se dalo, ale není snadné šetřit na vlastní podnikání, když je vaše zaměstnání nestabilní a plat mizivý. Pak přišla tchyně s nabídkou. Říkala, že je pro ni těžké vést firmu sama, a tak nám nabídla, že se k nám nastěhuje. Tak bychom si rychleji našetřili na náš sen a zároveň bychom jí na nějakou dobu pomohli s domácností. Věděl jsem, do čeho jdu, ale její návrh byl v tu chvíli nejrozumnější.
Někteří neochotně, někteří rádi, ale já i můj manžel jsme souhlasili. Tchyně se objevila druhý den našeho stěhování. Prošla se po domě, prohlédla si moje věci a stěžovala si, že jsem rozbila celý dům (ačkoli moje věci byly v naší ložnici). Pak se rozčilovala nad čistotou domu, nad polévkami bez chuti, říkala, že jsem strom a že se svými pazvuky nic neumím. Jednoho dne mě urazila takovým způsobem, že to pro mě byla poslední kapka. Když jsme si všichni sedli k večeři, tchyně snědla lžíci pilafu, který jsem uvařila, a řekla: “To tě mám učit vařit? “Nechápu, co tvoje matka celou tu dobu dělala. Bylo pro ni těžké ukázat ti základní věci?” “To není možné. Mimochodem, nic jiného jsem od tebe nečekala. Pak jsem si sbalila věci a odstěhovala se ke kamarádce. Žila sama a já se rozhodla, že u ní nějakou dobu zůstanu. Ještě ten den se objevil můj manžel a řekl, že můžeme bydlet v pronajatém bytě, dokud si nekoupíme vlastní.
Byla jsem moc ráda, že mě pochopil a nebránil slepě stranu své matky. Moje tchyně byla nedávno hospitalizována. Přijali ji se zlomenou rukou, ale zjistili, že má strašné bolesti. V nemocnici musela zůstat dva měsíce. Celou tu dobu jsem jí posílala saláty, bramborovou kaši, domácí kompoty a tak dále, ale nikdy jsem za ní osobně nepřijela. Mám to zapotřebí? Ne. Můj manžel kvůli tomu začal ztrácet nervy. Matka mu něco píchla a on se začal denně hádat, protože se chtěl k matce nastěhovat a já ne. Když jsem mu připomněla, co mi matka řekla, řekl: “Ale no tak, nikdo tě netýral. V tom případě tě nazvala hlupákem. Jako bys o tom nevěděl i bez jejích slov. Pak se mi otevřely oči. Víš, jako by z nich spadl závoj. Najednou jsem si uvědomila, že jsem celou tu dobu žila s nesprávným mužem. Bylo mi líto času, který jsem strávila se svým mužem. Teď se mi v hlavě honila jediná myšlenka: rozvod. Čekám, až tchyni propustí z nemocnice, a konečně podám žádost o rozvod nejen s manželem, ale s celou jeho bláznivou rodinou.
