Galina a Peter se přátelí od dětství. Už ve školce byli jako voda pod mostem. Jejich dětské přátelství přerostlo v mladickou zamilovanost a pak v dospělé city. Seděli ve stejné lavici, chlapec jí nosil batoh a doprovázel ji domů. Petro už od dětství říkal, že ji povede k oltáři. Všichni ve vesnici už je brali jako manžele. Halyna dlouho čekala, až ji Petro požádá o ruku. Ale z nějakého důvodu váhal. V malé vesnici ví každý o každém všechno, takže se jejich svatba očekávala už dlouho.
Toho dne měla Galina pro Petra velmi dobrou zprávu. Mladý pár se procházel po břehu řeky, když Galina sklonila hlavu a tiše řekla: “Mám novinu. Budeme mít dítě. Petr chvíli mlčel a pak řekl: “Dobře, tak počkejte v sobotu na dohazovače. Dívka radostí poskočila, aniž by si všimla, že se tváří nevesele. A tak nastal dlouho očekávaný den. Galina, její matka a sestra uvařily spoustu chutných jídel, prostřely stůl a všechno uklidily. Galina však rodině nic neřekla, chtěla, aby to bylo překvapení.
Ale i tak se připravovali, protože očekávali hosty. Ten den se dívka nemohla uklidnit. Každých pět minut se dívala z okna. Už si začínala dělat starosti. Hosté dorazili, usedli ke stolu a ona poslouchala každý zvuk, který se ozýval ze dvora. Několikrát vyběhla ven. Slunce už zapadlo za obzor, ale Petro stále nepřicházel. Druhý den seděla Halyna na autobusové zastávce a přestala plakat. Zdálo se, že během noci vyplakala všechny své slzy. Uvědomila si, že ji Petro opustil. Přemýšlela, co bude dělat dál, protože za pár měsíců se o její hanbě dozví všichni ve vesnici.
Jak se podívat lidem do očí? A co rodiče? Co by tomu řekli? Najednou se někdo dotkl její ruky. Vzhlédla, a než se nadála, asi šestiletý chlapec ji chytil za krk a začal plakat: “Mami, mami, kde jsi byla? Tak dlouho jsem tě hledal! Halyna nechápala, co se děje. Přiběhl nějaký muž, pravděpodobně otec. Chtěl dítě odvést, ale chlapec Halynu objal ještě pevněji. Objala dítě a uklidnila ho.
Muž si sedl vedle něj. A když chlapec usnul, začal mu říkat: “Je mi to líto. Denisovi se prostě moc stýská po mamince. Můj syn zůstal u mě. Obecně se takhle nikdy předtím nechoval. Ani nevím, co ho to popadlo. Co máš za problém? Proč ti pláčou oči? A Halyna nečekaně všechno řekla cizinci. Mlčel a pak jí nabídl: “Tak si mě vezmi.
Denis si tě vybral za matku z nějakého důvodu. Možná je to znamení osudu? Budu tvé dítě vychovávat jako své vlastní. A dá-li Bůh, budeme mít spolu děti.” “Ale já ani nevím, jak se jmenuješ,” řekla dívka. “Oleksandr,” odpověděl cizinec. O měsíc později měli malou svatbu. Přestěhovali se s Oleksandrem do vesnice, daleko od pomluv vesničanů.
Tamní lidé ji přijali dobře, protože si Oleksandra vážili pro jeho pracovitost a poctivost. Byl také upřímný a laskavý, nikdy neodmítl pomoc lidem, kteří ho o ni požádali. Halyna nevěděla, že její manžel je vedoucím kolchozu. Měli se velmi rádi. Žili šťastný život a měli spolu ještě dvě děti. Všechny měli rádi, jako by byli jejich vlastní. O mnoho let později se v jejich domě scházely děti a vnoučata. Oslavovali zlatou svatbu svých rodičů. Denis si opřel hlavu o matčino rameno a tiše řekl: “Pamatuješ si, mami, když jsem k tobě přišel poprvé? Věděl jsem, že nejsi moje máma. Ale cítil jsem, že jsi moje máma, že mě budeš mít ráda a neopustíš mě.
