Matka se podívala na Halii a těžce si povzdechla. Věděla, že je nepravděpodobné, že by si její dceru někdo vzal. Už od základní školy byla vyšší než většina chlapců a ani její tvář nebyla nijak zvlášť hezká. Ale Haliina paní byla úžasná. Její otec zemřel, když jí bylo jedenáct. Její matka zůstala sama se třemi dětmi. Na vesnici bez muže v domácnosti je to těžké, a tak Halia převzala mnoho mužských povinností. Naučila se štípat dříví a okopávat zahradu. Vždycky snila o rodinném štěstí, ale uvědomovala si, že šance na něj je mizivá.
Všechny dívky v jejím věku ve vesnici se vdaly, ale ona zůstala pannou. Jednou se ve vesnici konala svatba jedné Valentyniny spolužačky a hlasitě ji oslavovali. Matka ji přemluvila, aby se tam šla podívat na muzikanty, kteří přijeli z města. Halia nechtěla, ale matka byla velmi neodbytná. Na oslavě se cítila trapně, i když bylo zajímavé pozorovat lidi a hudebníci byli dobří. Jeden z nich si ji pozorně prohlížel. Jenže Galye se vůbec nelíbil, byl malý a hubený.
Po oslavě uplynuly tři dny. Večer někdo zaklepal na jejich dveře. Na prahu se objevil hudebník s kyticí květin: -“Dobrý den. Promiňte, neznám vaše jméno, ale moc jste se mi líbil. Můžeme se seznámit? A pak ji Oleg požádal o ruku. Galia bez váhání přijala. Později prodal svůj městský byt a přestěhoval se na vesnici. Všichni ve vesnici si o tomto podivném páru pořád povídali, ale oni spolu žili až do konce, měli dvě děti a žili šťastně až do smrti.
